Do věže chrámu, kde zvony chybí od války, se přestěhuje po vysvěcení příští neděli po slavnostní bohoslužbě. Odlití zvonu pojmenovaném po svatém Janu Sarkandrovi zaplatil ze svého europoslanec Jan Březina (KDU-ČSL). Včera také jako první Sarkandra laděného v tónu gis1 rozezvučel. „Jeho hlas mezi ostatními určitě poznám,“ věří europoslanec. Sponzorem zvonu se stal náhodou. „Byl jsem s páterem Baslerem ve zvonici. Ležela tam ale jen železná srdce, nikde nebyly žádné zvony, což mě zaujalo. Chtěl jsem s tím něco udělat, ale nakonec jsem ze všech možných sponzorů zbyl jen já sám. Jiné oblasti se zjevně sponzorují ochotněji,“ vysvětlil europoslanec. „Počítám, že do čtyř set tisíc se vejdu. Samotný zvon stál 268 tisíc korun,“ uvedl Březina.

O čtyři zvony přišel kostel sv. Michala kvůli oběma světovým válkám. Vojáci je přetavili na kanóny. Poprvé to bylo za Rakouska-Uherska v roce 1917, podruhé posloužily nacistům v roce 1942. „Naši předkové první zabavené zvony nahradili už po pěti letech v roce 1923,“ připomněl farář od sv. Michala Antonín Basler. Nyní je v kostele pouze malý „umíráček“. Basler doufá, že se dočká i dalších tří zvonů. Největší s názvem Panna Maria vážil kdysi téměř tři tuny. Farníci už dokonce začali sbírat starou měď ze střechy kostela. „Tento zvon je kopií svého předchůdce, má stejné ladění a je stejně velký, jen nese jiné jméno. Chtěli jsme tím připomenout Sarkandrovo svatořečení, kterého se mu dostalo v Olomouci od papeže Jana Pavla II. před dvanácti lety. Navíc Sarkanderova kaple je v naší farnosti,“ pověděl Basler.

Michalský chrám letos oslavil tři sta let od barokní přestavby. Před nedávnem dostal novou střechu, nyní na něm zedníci dokončují fasádu za více než pět milionů korun.

Nejmladší zvon


Jméno: Sv. Jan Sarkander
Váha: 620 kg
Ladění: gis1
Délka výroby: 2 měsíce
Epigrafika (nápis): Svatý Jene, přimlouvej se za nás
Materiál: zvonařský bronz - slitina mědi a cínu
Autorka: Leticie Dytrychová-Vránová

Jak zvonit? Srdcem


Zvonařská rodina Dytrychových z Brodku u Přerova, kde se řemeslo dědí už tři generace po přeslici, odlila již téměř osm tisíc zvonů. „Zvon je pro město vždy historickou událostí - není na týden, ale na staletí. Tento nás všechny přežije, v příští válce už určitě nebude potřeba,“ míní Marie Dytrychová u vystaveného sv. Sarkandra.
Jako každý zvon, i Sarkander má železné srdce ukuté z měkkého kovu. „U srdíčka musíme všechno předem vypočítat, nic nelze ponechat náhodě. Skládá se ze tří částí: závěsné, úhozové a kyvné. Každá má předepsané rozměry i hmotnost. Srdce má předepsáno dokonce i počet kmitů za jednu minutu. Ne každý ho ale umí vykout. Mám svého osvědčeného kováře, protože dávám záruku na celý zvon,“ uvedla Dytrychová.
Nejraději by byla, kdyby se v kostelích zvonilo ručně. „U elektřiny už chybí ten lidský kontakt, nevnáší tam cit. Zvoník zvoní pokaždé jinak. Slavnostně, velebně nebo na poplach, když hoří či přijde povodeň. Pokud někdo zemře, zvoní se důstojně.“
Dytrychová ví, že každý zvon i zvoník to dokáže. Zvoní totiž srdcem.