„Samice Tereza byla od prvního dne velmi hodnou velbloudí matkou a o své mládě se dobře starala. I přes to, že je prvorodička, pojí nás s ní ukázková spolupráce, což nemusí býti pravidlem,“ informovala zooložka Libuše Veselá.

„Mládě si užívá probouzející se přírody a my ho v těchto dnech můžeme již při jeho venkovním dovádění poprvé pozorovat,“ dodala.

Otec Lorenzo je podle chovatelů samec oplodnitel, který si s věrností hlavu neláme.

„Ostatně ta mu není ani dána. Díky jeho přičinění postupně zabřezly všechny tři samice velblouda dvouhrbého v olomoucké zoo. Nejprve vzal za vděk nejstarší samicí Eliškou ve věku velbloudí babičky, poté svou pozornost upřel na Maryzsu a nakonec se neptal ani Terezy. Poslední mládě přišlo na svět 1. březnový den,“ líčila mluvčí zoo Iveta Gronská.

Bez vody déle než dva týdny

Jedná se o domácí býložravá zvířata domestikovaná asi před 4,5 tisíci lety. Chovají se v počtu okolo 1,5 milionu jedinců. Divoce žijí jen v poušti Gobi a severozápadní Číně v počtu necelých 1 000 jedinců a je kriticky ohrožený.

Velbloudi se pouštním podmínkám umí dobře přizpůsobit. Jejich srst, která slouží jako velmi dobrý tepelný izolant, je doslova mistrovským dílem přírody a dokáže je chránit před mrazy až minus 40 stupňů Celsia.

„Úzké štěrbiny nozder se při písečné bouři semknou a brání pronikání jemných pískových částeček. Uši chrání husté chomáče srsti a oči dlouhé dvojité řasy. V případě nutnosti zakryje velbloud oční bulvu průhledným víčkem a začne slzet, aby vyplavil případná zrnka písku,“ popisovala mluvčí.

Díky upravenému metabolismu vydrží velbloud bez vody více než dva týdny. Délka přežití bez vody závisí na potravě.

„Jakmile dorazí do oázy, může během patnácti minut vypít i 150 litrů vody,“ poukázala Gronská.

Velbloudi mají dobře vyvinutý čich a dokážou ucítit vodu na vzdálenost až 17 km. „A ptáte-li se, zda h… hoří, tak velbloudí ano. Trus je tak dokonale zbaven vody, že je možné ho ihned použít k rozdělání ohně,“ poznamenala.

Velbloudí hrb neobsahuje vodu, jak se někteří lidé mylně domnívají, ale tuk. Jeho zásoba může dosahovat až 40 kilogramů.

Porodnice u orynxů

Napilno mají v těchto dnech v ZOO Olomouc také matky oryxů jihoafrických. Letos nenastala výjimka, a tak se jejich zimní zázemí mění v jednu velkou porodnici. Celkem se na svět podívalo už sedm mláďat, z toho tři samičky.

„Ještě očekáváme porod u dalších dvou březích matek,“ informovala mluvčí zoo Iveta Gronská.

„Otec u porodu nebývá. Patrně by neomdlel, ale určitě ani nijak zřetelně nepomohl,“ poznamenala.

Olomoucká zoo chová oryxe od roku 1973 a patří k nejúspěšnějším chovatelům této antilopy v Evropě. V roce 1975 získala i zvířata z odchytu v Namibii. Za celou dobu chovu zde došlo k 334 porodům.

„Mláďata se rodí po zhruba osm a půl měsíce trvající březosti ve stáji na zimovišti a poprvé spatřují krásy přírody na jaře, kdy je celé stádo po zimě vypouštěno do svého travnatého venkovního výběhu. V krátké době přichází samice do říje, většinou všechny zároveň, a vše směřuje k páření,“ zasvěcovala do života zvířat.

Tento poddruh africké pouštní antilopy zdobí jedinečná černobílá kresba, stejně jako typický úhoří pruh na zádech, jejich dlouhé rohy vzhled jen umocňují.