Markéta Švecová, 22 let, studentka

Bydlí v Žadlovicích u Loštic

Do Žadlovic jsem se přistěhovala před patnácti lety. S rodinou bydlíme v areálu zámku, který dnes slouží jako internát, takže samotné bydlení považuji za nevšední a zajímavé.

Předtím jsem bydlela v Mohelnici, kde bych ale znovu žít nechtěla. Toto město nenabízí víc než vesnice.

V Žadlovicích jsem spokojená, ale jen tak na pár dní. Po delší době tady už se těším na typický městský ruch. Studuji v Jihlavě, nakupovat a bavit se jezdím do Olomouce.

Doma mi chybí skoro všechno – obchody, pracovní příležitosti, pravidelné autobusové linky, kulturní vyžití. Ale líbí se mi zdejší klid, hezká příroda, zámecký park, soukromí. Po týdnu v Jihlavě jsem vděčná za procházku přírodou s výhledem na hrad Bouzov. Taky se tady cítím daleko bezpečněji než ve městě.

close zoom_in Vždycky se sem budu ráda vracet, ale zůstat na vesnici v žádném případě nechci. Na periferii města klidně, ale na vesnici ne.

Ideální by pro mě bylo žít ve středně velkém městě, jako je třeba Olomouc, a do Žadlovic jezdit na víkendy. Odpočinout si, relaxovat. Nedovedu si představit vychovávat děti v místě, kde chybí škola, zájmové kroužky, lékař.

Bez auta si to nedokážu představit. Do Žadlovic musíme chodit pěšky, protože autobusy jezdí jen do vedlejšího města, Loštic. Právě dopravu považuji za vůbec největší nevýhodu.

Střední školu jsem navštěvovala v Šumperku a kvůli špatným spojům jsem dokonce musela bydlet na internátě. A to je Šumperk vzdálen třicet kilometrů. Problém je i s tak samozřejmou věcí, jako je internetové spojení.

Monika Urbášková