To, že na tom vlastně není nic zvláštního, může potvrdit i Hana Špásová, kterou mezi sebe myslivci slavnostně přijali na sobotním Mysliveckém plese v Grygově na Olomoucku.

Ačkoliv v běžném zaměstnání pracuje v kanceláři, pro les měla slabost vždy.

„Odjakživa jsem měla ráda přírodu, zvířata a všechno živé kolem. Manžel je dlouholetým myslivcem, často jsem mu pomáhala se zakládáním krmelců a přikrmováním zvěře. Pokud měl moc práce v zaměstnání, chodila jsem i sama."

Popisuje své myslivecké začátky Hana Špásová.

Mezi profesionály

Poté, co načerpala dostatek zkušeností, nic nebránilo tomu, aby své znalosti zužitkovala mezi profesionály.

„Když jsem s péčí o zvěř pomáhala už třetím rokem, řekla jsem si, že bych se o myslivosti chtěla dozvědět něco víc a přihlásila se do kurzu. Pomáhala jsem cvičit i našeho loveckého psa, takže k honitbě mě to vždycky táhlo," vysvětluje.

Po teorii čekala Hanu Špásovou ještě praktická část ročního kurzu.

„Dostala jsem na starosti krmná zařízení, o která jsem se musela starat," říká.

Protože přikrmovat zvěř chodila běžně před tím, krmná zařízení pro ni nebyla nic nového. Během kurzu jsem se ale dověděla spoustu věcí z oboru kynologie nebo chovu a péče o zvěř," říká nová členka mysliveckého spolku.

Problém jí nedělalo ani zacházení se zbraní a povinná střelba. Na svůj první úlovek však zatím čeká.

„Na hony chodím zatím jako honec. Chci od svých kolegů myslivců nasbírat ještě pár zkušeností, než začnu s lovem. Ulovit zvěř, tak aby netrpělo; aby byl uloven kus, který uloven být může – řádně jej obeznat, není jednoduché. Je také zvykem vzdát ulovené zvěři po ulovení patřičnou poctu. Nechci nic podcenit. Začnu až příští loveckou sezonu," plánuje Hana Špásová.