Norma, železářství s „duší“, v Riegrově ulici stříhá metr. Po půl století.

Poslední šroubky, drátěnky a šlehače prodá zákazníkům v polovině příštího týdne.

Zboží se následně přesune do menších prostor v Masarykově třídě.

Ovšem ochozenou prkennou podlahu, dřevěné pulty a fochy na zboží a starou pokladnu tam budou zákazníci hledat marně.

Slzy v očích

„Do Normy jsem chodila nakupovat už jako malá holka. Člověk tady koupil všechno od šroubku, přes fólii na zahradu, po mísu do kuchyně. Brečela bych,“ dojímala se Anna Vachutková z Olomouce.

Oči jí skutečně zvlhly. „To není jenom obchod, ale kus mého života,“ odcházela ve středu dopoledne od poloprázdné výlohy s nápisy upozorňujícími na třicetiprocentní slevu.

Kolem Normy prošel v posledních dnech málokdo, aniž by se zastavil.

Někdy se cizí lidé dali do řeči a vzpomínali, co všechno chodili do prodejny kupovat.

„Kousek je Hampl, ale tam neseženete to, co tady. Nevíte, proč končí? Tolik let a jen tak si zavře?To mu snad ani nemůžeme dovolit. Štve mě to! Taková škoda,“ zastavil se zhruba šedesátník s plnovousem, když ve středu před devátou hodinou u vchodu do Normy uslyšel vzpomínání paní Vachutkové.

"Prostě jsem se rozhodl"

V přízemí měšťanského domu v Riegrově ulici je Norma od roku 1969.

Na nájem si její šéf František Dosoudil nestěžuje, na lidi taky ne.

„Prostě jsem se rozhodl. Není pravda, že kvůli nájmu, to jsou spekulace. Tlak hobby marketů? Je to má volba. Děti mám, ale nemají o převzetí prodejny zájem,“ vysvětloval ustaraný muž, kterého jeho zákazníci neznají jinak, než v modrém plášti.

„Je to jeho věc. Rozhodl se,“ bránil obchodníka jeden ze zákazníků.

„Končím a nic to nezmění. Už jsem se s tím vyrovnal,“ zdůraznil Dosoudil a s papírovou bednou vyšel z prodejny.

Šroubky do kornoutu, s paragonem k pokladně

Nakupovat v Normě mělo i ve 21. tisíciletí nezaměnitelnou atmosféru.

Jako by zákazníka unesl stroj času a ocitl se o půl století zpět: pod nohama prkenné podlahy, zboží naskládané v dřevěných regálech a za dřevěným pultem prodavačka v plášti.

Když si zákazník vybral zboží, vydala mu lístek a ukázala do rohu ke dveřím, kde stojí pokladna - dříve starobylá pokladna s klikou.

S paragonem si pak převzal zaplacené zboží, třeba šroubky v papírovém kornoutu, a jeho kopii pokladní napíchla na kovový bodec u kasy.

Posledního února naposledy

Posledního února je konec.

František Dosoudil zamkne a už bude jen vyklízet prostory, které následně předá vlastníkovi.

Historie prodejny s nezaměnitelnou atmosférou bude po bezmála půl století dopsána.

Náhradou, bez kouzla starých časů, může být zákazníkům menší provozovna v Masarykově třídě.