Zatímco 16 ostatních zubožených psů se pečovatelům v útulku v Čechách pod Kosířem podařilo zotavit natolik, že mohli odejít do nového domova, poslední dva kříženci husky ještě potřebují čas. Rány na těle se podařilo zacelit, ty na duši byly hlubší.

„Přijet do Ponikve o den později, Maxim už určitě nežil. Měl vytrhané kusy masa po celém těle. O moc lépe nedopadla ani Kačka,“ vzpomínal Leopold Dostál, vedoucí útulku Voříšek v Čechách pod Kosířem, na konec února, zatímco Maxim s Kačkou si s jeho manželkou užívali pohybu na poli nedaleko útulku. Tehdy přijel do Ponikve, aby pomohl s odchytem zubožených psů. Čekal ho však šok.

18 živých a 6 mrtvých psů

Na otřesný případ týrání zvířat na Prostějovsku přišly úřady poté, co si vážně nemocný muž z Ponikve zavolal záchranku.

Zdravotníci, kteří muže převezli do nemocnice, slyšeli v domě hlasitý štěkot. Zalarmovali policii, úředníky z konického městského úřadu a veterináře.

V rodinném domě na okraji vesnice, kde žije zhruba 130 obyvatel, napočítali 18 živých a šest mrtvých psů.

Žrali slabší jedince

Třiašedesátiletý muž, jenž před pár měsíci zemřel, své psy brutálním způsobem zanedbával. Nedával jim vodu ani potravu.

„Dva ve smečce nejvýše postavení psi, když měli potřebu, žrali ostatní. Pojídali se navzájem,“ popisoval Dostál, který psy postupně pochytal a vzal k sobě do útulku.

Zvířata jsou stará čtyři až šest let. V domě byla i tři jen pár týdnů stará štěňata. „Někteří psi byli tak agresivní, že jsme je museli uspat,“ líčil odchyt.

V útulku měli VIP péči

Jak přiznal, bylo to něco hrozného. Útulek provozuje 11 let, ale tak zubožená zvířata ještě neviděl. S pomocí veterinářů bojoval o jejich život. Část psů dostávala výživu nitrožilně. Pečovatelé nakoupili kvalitní maso a nejlepší granule. Pomohli dárci, kteří se o případu dozvěděli, a posílali útulku pomoc.

„Psy jsme museli pomaličku rozjíst, spravit jejich metabolismus a nastartovat běžné fyziologické potřeby. Měli skutečnou VIP péči, takže se brzy začali zotavovat,“ vzpomínal Dostál na období, kdy s manželkou trávili u vychrtlých a zraněných zvířat dny i noci.

Sibiřský husky je energický, živý a hlavně zvědavý pes. Svůj temperament začala zvířata projevovat, jakmile trochu zesílila. Bylo jich všude plno a chtěli pozornost.

„Bylo hezké, jak vyjadřovali vděk. Jednoho jsem měl obzvláště rád, sedával v křesle v kanceláři. Jenže se taky stalo, že jsem musel na hodinu pryč, a když jsem se vrátil, jako by se kanceláří prohnalo tornádo. Rozházené věci šly uklidit, horší to bylo s těmi psy, kteří utrpěli takové rány na duši, že ani nám stále nevěřili,“ vzpomínal Dostál.

Krůček po krůčku

Nejtěžšími případy jsou právě Maxim a Kačka. Ani po osmi měsících v péči zkušených chovatelů a pečovatelů nenabyli k lidem důvěru. Zájemci o adopci obou bázlivých pejsků se už objevili, ale stále k sobě hledají cestu. Krůček po krůčku.

„V těch psech je velká nedůvěra. Potřebují více času a ještě více lásky. Bude s nimi hodně práce. Bude třeba hodně trpělivosti,“ vysvětloval vedoucí útulku.

Šestnáct kříženců husky si mezitím adoptovali nejen zájemci z Olomouckého kraje, ale i milovníci zvířat ze Zlína, Prahy nebo Českých Budějovic. Nejprve za pejsky jezdili a vodili je na procházku. Poznávali se.

„Pejsky jsme socializovali, učili jsme je chodit na vodítku. Na většině už vůbec není poznat hrůza, kterou si prošli,“ těšil se Leopold Dostál.

S majiteli psů je v kontaktu. Chovatelé osmi kříženců sibiřského husky z Ponikve dokonce před dvěma týdny přijeli do Čech pod Kosířem, aby si vyměnili zkušenosti.

„Sami projevili zájem, tak jsme uspořádali setkání. Byl jsem rád, že pejsky zase uvidím. Dali nám pěkně zabrat,“ usmíval se vedoucí soukromého útulku, kde díky štědrosti lidí, kterým není lhostejný osud opuštěných a týraných zvířat, mohli pomoci tisícovkám psů.