Před rokem se hrálo o dny, nejvýše týdny, aby se podařilo splnit podmínky potřebné pro získání půlmiliardové dotace z evropských fondů na ambiciózní projekt Středoevropského fora Olomouc (SEFO).

Vedení města a jeho zastupitelstvo se mimořádně scházelo, aby pomohlo získat poslední z pozemků, na nichž má unikátní stánek středoevropské moderní a současné výtvarné kultury vzniknout.

Uplynul téměř přesně rok a Muzeum umění, které SEFO připravuje, může na pozemcích nejvýš sekat trávu. Podle ředitele Muzea umění Pavla Zatloukala je již možná ohrožen projekt samotný.

„Ministerstvo kultury mění uprostřed hry pravidla. Hrozí, že čtyři roky usilovné práce mnoha lidí, vložené investice a samotná myšlenka mohou být zmařeny,“ reaguje na průtahy v rozhovoru, který ve středu 14. dubna přineslo tištěné vydání Olomouckého deníku.

Pane řediteli, jak situace nyní vypadá? Rok čekáte, až budete moci požádat o evropské peníze, bez kterých nelze projekt SEFO uskutečnit.
Aktuální situace nevypadá dobře, i když stále věřím, že není beznadějná, řekl bych, že se nikoliv naší vinou stává velmi vyhrocenou. Čtyři roky jsme na základě ministerské výzvy projekt intenzivně připravovali, všichni jsme věděli, jaké je závěrečné a nepřekročitelné datum dokončení, a nyní se blížíme k bodu, po jehož překročení už nebude možné projekt včas dokončit.

Vizualizace podoby Středoevropského fóra v Olomouci. Zdroj: MUO

Jaké jsou aktuální zprávy?
Podle posledních zpráv z ministerstva by měla být výzva k podávání žádostí o dotaci vyhlášena do konce dubna.

Kolik jste již slyšel takových termínů…
Pokud si dobře pamatuji, tak od loňského dubna již pět.

Proč takové průtahy? Nejsou peníze?
I to je možné. Ale pokusím se to co nejjednodušeji vysvětlit. Původní koncepce ministerstva, s níž jsme do toho šli, byla postavena na myšlence, že v každém kraji (s výjimkou hlavního města) se uskuteční jeden projekt. Projekty budou soutěžit ve třech kategoriích, náš byl zařazen do poslední.
Pro každou kategorii byla z oněch sedmi miliard korun určených pro kulturu stanovena určitá částka. Projekty měly být hodnoceny v tom pořadí, jak by přicházely, a jakmile by byla určená částka vyčerpána, kategorie se měla uzavřít. Zásadní změny, k nimž došlo v loňském roce, spojuji – možná mylně – s pádem vlády.
Vedení projektů se několikrát vyměnilo, transparentní informovanost se vytratila, a především – uprostřed celé akce se začala měnit pravidla hry: máme totiž zprávy, že se bude soutěžit jinak, tzv. kolově. Vypíše se výzva, dlouhé měsíce se budou scházet projekty a z nich se bude vybírat pořadí. A pak se to zase bude dlouhé měsíce posuzovat. Nemáme obavu z toho, že bychom v konkurenci neuspěli, ale znovu opakuji, jde o čas.
Pokud je totiž zpráva o kolové soutěži pravdivá, výsledek se dozvíme v nejlepším případě koncem roku. A budeme stát před fatálním rozhodnutím, zda se do toho pustit, když se to vlastně nedá stihnout. Ale jsou i jiné zprávy, například o tom, že byly utraceny všechny peníze a naše kategorie se sice vyhlásí, ale pouze formálně. A jiná zvěst zase hovoří o tom, že prý to zdržuje ministerstvo pro místní rozvoj, kde rozvažují, jak naložit s devizovou rezervou na vyrovnání případných výkyvů kurzu mezi eurem a korunou…
Podotýkám, že zprávy, o nichž se zmiňuji, nejsou postranní klepy, ale vycházejí z informací, které nám například poskytují naší regionální politici. Zkrátka, situace začala být, alespoň pro nás, před rokem naprosto nepřehledná a zatím se přehlednou nestala. A do toho přicházely instrukce: do pár týdnů dořešit majetkoprávní vztahy, do dalších pár týdnů připravit architektonickou studii.

Aby se to vzápětí rozplynulo…?
Ano, aby to vzápětí potichu usnulo. V tom vidím jeden z hlavních problémů kolem Edelmannova paláce nebo kolem kritizované architektonické studie. Dostali jsme tak říkajíc nůž na krk, velmi krátký termín, a to musí zákonitě věci spíše komplikovat.

Rád by se toho ujal někdo jiný

Takže nyní to vypadá tak, že k rozhodnutí může dojít až koncem letošního roku?
Podle dosavadních zkušeností v nejlepším případě. Z hlediska všeho potřebného, tedy dokončení projektu, vyřízení stavebního povolení, soutěže na dodavatele, vlastní stavby, stěhování 70 000 sbírkových předmětů a konečně také instalace, by se to pak podle našeho názoru do konce roku 2014 realizačně ani účetně nedalo stihnout. V tom vidím základní nebezpečí. Všechno potřebné k podání žádosti máme přitom již od loňského podzimu připraveno a aktualizace může být záležitostí pár týdnů.

Vizualizace podoby Středoevropského fóra v Olomouci

Tedy to, že Muzeum umění má již několik měsíců všechny podklady na stole a čeká jen na výzvu, aby je sladilo s podmínkami, nezaručuje úspěch?
Nezaručuje. Nezmínil jsem se ještě o jedné věci, která se od loňska opět vynořuje v podobě různých náznaků, byť velmi pravděpodobných. A tou jsou různorodé iniciativy jednotlivých krajů, politiků a všemožných dalších uchazečů. Jsme v několikanásobném volebním roce a tak každá koruna, kterou někdo někde sežene, může přijít k dobru.

Jak jsou na tom ostatní kraje s projekty, které se v rámci různých kategorií utkávají o zmíněných sedm miliard korun?
Podívejme se jen na Moravu: Jihomoravský kraj má již schválený jeden projekt, není vyloučeno, že však budou nakonec tři, Zlínský dva, Moravskoslezský jeden. To jsou projekty z již uzavřených kategorií.

A Olomoucký kraj…?
Máte pravdu, s otazníkem. A přitom jsme byli od počátku dáváni za vzor jak z hlediska evropskosti, koncepčnosti, připravenosti, dvakrát se nad naším projektem sešli v Olomouci ministři kultury Visegrádské čtyřky…

Nakonec se projekt vůbec nemusí uskutečnit?
Není to vyloučené, a jak plyne čas stává se to stále reálnější. Velká strastiplná čtyřletá práce, značná finanční částka, která byla do projektu vložena, a znovu opakuji, myšlenka kulturní instituce, která by podchytila to podstatné, co se ve střední Evropě v kultuře po 2. světové válce odehrálo a děje, by byly ztraceny. Ostatně, už se proslýchá, že by se jí u nás rád ujal i někdo jiný.

Máte informace o tom, kolik vlastně z celkových sedmi miliard korun z evropských peněz zbývá pro vaši kategorii?
Bohužel, ani v tom nemáme v tuto chvíli jasno: z jedněch úst jsme se dozvěděli, že je to 1,1 miliardy, z jiných, že zbývá 600 milionů korun, z dalších, že už zbylo tak akorát na onu devizovou rezervu, jiné hovoří o tlačenici projektů za 12 miliard.

Architektonická forma je jen výchozí studie

Pane řediteli, můžete sdělit, kolik již Muzeum umění investovalo do příprav SEFO?
Protože jsem to nedávno vyčíslil panu ministrovi, tak dokonce úplně přesně: 22 774 308 Kč za výkupy pozemků, projekční práce, soutěže apod. a 21 429 210 Kč za výkupy sbírek budoucího fora. U té druhé položky musím složit hluboký kompliment Olomouckému kraji; ačkoliv jsme státní institucí, přispívá nám ročně mnoha miliony korun mj. právě na výkup uměleckých děl. Je to v naší zemi ojedinělý případ. Ale stejně tak jsme vděčni i dalším partnerům projektu, jak Městu Olomouci, Palackého univerzitě, europoslanci Březinovi i mnoha dalším, kteří nám pomáhají anebo alespoň drží palce.

Pokud bychom připustili, že se ambiciózní projekt SEFO nepodaří uskutečnit, jak naložíte se sbírkovými předměty, které již shromažďujete ze sousedních zemí? Jezdíte, vedete složitá jednání, nakupujete… Najdete eventuálně jiné prostory?
Bylo by to velmi složité. Samozřejmě, obrazy, sochy a další díla se neztratí, ale bylo by smutné, kdyby byly vystavovány jen sem tam, příležitostně, a čekaly na šťastnější dobu, která ovšem také nemusí přijít… Padla by myšlenka bienále současného umění, padla by idea začlenění Divadla hudby do celého komplexu – a je otázka, zda by vůbec přežilo, padla by připravovaná rehabilitace kina Central. A zejména by padla, nebo přinejmenším nadlouho usnula myšlenka Olomouce jako jednoho ze specifických evropských center výtvarné kultury – zůstala by smutná ohrada. Já vím, že byla řada kritiků, kterým se například nezamlouvala architektonická forma. Představovala však pouze výchozí studii, kterou budeme – i s přihlédnutím k některým připomínkám veřejnosti – ještě delší dobu dopracovávat. Mrzelo mne však, že se téměř vůbec nebralo v úvahu to, co jsme na našem poli prakticky z ničeho za posledních dvacet let vytvořili: Muzeum moderního umění, Arcidiecézní muzeum na Olomouckém hradě a další Arcidiecézní muzeum na kroměřížském zámku s jeho světovými sbírkami starého umění. Jen na okraj – společně s Kroměříží připravujeme další zásadní projekt Národního centra zahradní kultury, který se uskuteční společně s rekonstrukcí obou parků, ovšem v Kroměříži.

Výstavní prostor Středoevropského fóra v Olomouci - vizualizace

Edelmannův palác by musel zase prodat městu

Ještě k Edelmannovu paláci: jak osobně vnímáte, že zastupitelé chodí na policii vysvětlovat okolnosti transakce? Schválené pod časovým tlakem na dvou mimořádných zastupitelstvech?
Taky jsem kvůli tomu na policii vypovídal. Jak už jsem zmínil, před rokem přišla z ministerstva zpráva – do pár týdnů uzavřít majetkoprávní vztahy. Z celkem osmi pozemků zbývaly dva nejproblematičtější, které se staly předmětem spekulace. Sami jsme to nebyli schopni vyřešit – nový majitel požadoval takovou částku, na niž nechtělo ministerstvo financí (které po této stránce celý projekt odsouhlasuje) přistoupit. Obrátil jsem se na pana primátora, jako zástupce jednoho z partnerů projektu. Jel na ministerstvo, zorganizoval pak schůzku majitele pozemků, pana hejtmana, byl jsem u toho rovněž, majitel si řekl o Edelmannův palác.
Další už zřejmě znáte, takže jen stručně: město připravilo soubor vzájemně provázaných smluv postavených na tom, že ke směně a finančnímu vyrovnání dojde až tehdy, jakmile bude náš projekt schválen. Nebude-li schválen, palác zůstává městu. Aby se zabránilo spekulaci, bude nový majitel – v případě, že by chtěl objekt prodat – nucen postoupit jej za původní částku městu. Městské zastupitelstvo to na mimořádném zasedání schválilo naprostou většinou hlasů.
Sotva to bylo za námi, přišla další informace z ministerstva – k žádosti bude zapotřebí také architektonická studie. Připravili jsme architektonickou soutěž, ale přestože přesně vycházela ze zákona o veřejných zakázkách, Česká komora architektů ani po půldruhém měsíci dohadování s podmínkami nesouhlasila a nedoporučila svým členům – tedy případným soutěžícím – soutěže se zúčastnit.
Příslušný zákon jsme pochopitelně tak, jak si komora představovala, porušit nemohli a tak nezbylo, než ve zbývajícím čase dvou měsíců sáhnout po jiném zákonném řešení, tzv. zakázce menšího rozsahu. Stihli jsme to, ale zářijový termín, ohlašovaný jako další v pořadí pro podání žádosti, se opět tiše rozplynul…

Radní si útoky nezaslouží

Na jaře, kdy se tlačilo na směnu parcely v proluce za palác na náměstí, tedy nebylo známo, že je zapotřebí přiložit k žádosti architektonickou studii?
V dnešním rozsahu nebylo. Zato se hovořilo o jiné podmínce, která však mezitím padla.

A zastupitelé chodí na policejní výslechy…
A je mně jich moc líto, protože jsem přesvědčený o tom, že si to v žádném případě nezaslouží. Stáli před těžkým rozhodnutím vybírat v naprosto šibeničním termínu ze dvou zel. Ti, kteří pro to zvedli ruku, rozhodli velkoryse. Edelmannův palác je jistě jedna z nejvýznamnějších památek, ale nikdo ji z Horního náměstí neodnese. Půlmiliardová investice do staronového kulturního stánku se však s velkou pravděpodobností nebude v Olomouci po desetiletí opakovat. Jsem přesvědčený o tom, že v celé záležitosti nebyl žádný prostor pro korupci, o níž se s takovou chutí čas od času spekuluje – stál jsem pochopitelně celé záležitosti velmi blízko. To přece nebyla soutěž o peníze, soutěž o to, kdo dá víc. Ten, kdo měl poslední dva pozemky, měl trumfy a mohl si vybírat. Vybral si renesanční palác na náměstí. Město naopak nechalo zpracovat znalecký posudek, který vyšel na 36 milionů, zastupitelstvo jej zvýšilo o dva miliony, majitel pozemků musel souhlasit. Pro zajímavost, Salmův palác, který je větší než Edelmannův, město prodalo jen o zhruba 10 milionů dráž. Pokud se projekt fora uskuteční, město z oněch 38 milionů nepřijde ani o korunu, protože částku za pozemky dostane nazpět. SEFO je složitý, ale také velký projekt. Velké věci nebývají jednoduché a vůbec ne černobílé, doprovázejí je i bolestné oběti. Pan primátor, paní náměstkyně Tesařová-Kaštilová, vedení města a 32 zastupitelů to pochopilo. A věděli přitom, že krátkodobě dělají velmi nepopulární krok. Myslím, že si za to nezaslouží útoky, a že pokud se projekt uskuteční, neměla by je ocenit až budoucnost.

Jestli byl jejich krok zákonný, to prošetřují orgány činné v trestním řízení…
A proto bych nepředbíhal. A ctil také presumpci neviny. Když jsem se před zhruba čtyřmi lety jednou nad ránem převaloval a pořád se mi to forum honilo hlavou, napadlo mne staré podobenství o velbloudu a uchu jehly. A přetvořil jsem si je k obrazu oné soutěsky v Denisově ulici a našeho usilování. Nemohlo mně tehdy asi napadnout, jak bude to ucho úzké a jak těžce se jím budeme po léta soukat…