Dvaadvacetiletá Adrianna Mazvrkiewicz do Olomouce přijela ze sousedního Polska.

„Studuji bohemistiku v Opole a mám zájem o českou literaturu. To, že se tady učím česky, je náhoda, myslím si, že takový kurz je dobrý. Moji rodiče jsou z Polska a žádné příbuzné tady nemám,“ říká obstojnou češtinou mladá dívka.

Na kurzu je poprvé, v Olomouci naopak počtvrté. Říká, že pro Poláky je čeština jednodušší než pro některé kolegy z ostatních zemí.

„Ale v gramatice je mnoho rozdílů. Čeština je těžká a některá slova znamenají něco jiného v češtině než v polštině. Mluvit česky je pro Poláka, který češtinu vůbec nezná, směšné a vím, že Češi se zase smějí polštině,“ doplňuje s úsměvem.

Na kurz do Olomouce přijel i její současný spolužák třiadvacetiletý Benjamin Gut­ mann z Paříže.

„Líbí se mi Česká republika a taky se potřebuji naučit česky kvůli svým studiím. Učím se vaše dějiny, například o disentu. O vztazích Francie a Charty 77 jsem napsal i diplomovou práci,“ srozumitelně vysvětluje student, který češtinu studuje už dva roky.

V Olomouci je poprvé, už předtím ale byl v rámci výměnného studijního pobytu v Praze.

„Pro mě je těžká gramatika a slova. Pro Francouze je to komplikované, není to podobný jazyk. Ale je to zajímavé. Učit se jazyk je jako rozumět zdejším lidem,“ říká mladík, kterému jako většině dalších cizinců dělá problémy vyslovit písmenko ř.

„Je tady třeba velmi dobré pivo. Ve Francii máme výborné víno, ale pivo je katastrofa. Olomouc je hezké město a rád bych se podíval okolo. Někdy bych se sem ještě chtěl vrátit, ale po letní škole musím zpět do Francie, mám tam přítelkyni a tak tady nemůžu zůstat,“ doplňuje.