„Je to pro mě výjimečný koncert. Sepsal jsem si všechny písně, které umím zpaměti, a vyšlo mi jich sto dvacet tři,“ řekl v úvodu koncertu.

Jeho začátek bohužel poznamenal špatný zvuk, kdy písničkáři opakovaně nahoukávala kytara. Problémy s technikou ale řešil s humorem – zhudebnil je. „Hezky to vazbí, teď to sice nevazbí, ale já se zase tady neslyším,“ zpíval místo toho, aby zvukařům nadával.

Fanouškům dal mnohokrát prostor ke zpěvu. Hit střídal hit: Husita, Pravda a lež, Sarajevo, Když mě brali za vojáka, Těšínská, Zatímco se koupeš, Milionář, Kometa… V písni Jdou po mně jdou mávali diváci svými mobily do rytmu, aby se později pobavili popěvkem o vaječné kauze.

Po závěrečné Dokud se zpívá následovaly ještě přídavky Samuraj, Pochod marodů a Anděl strážný. Soudě podle reakcí tak festival vyvrcholil.

„Byl to pro mě vzpomínkový koncert, kdy jsem si prožil všechna ta léta, co pro vás zpívám,” rozloučil se s davem Nohavica.

Při koncertě ocenil hlavní pořadatele Zahrady Michala Konečného a jeho ženu Hanu.

“Jsme letití přátelé, tak si asi váží toho, co děláme. Beru to jako odměnu lidem, že festival funguje a on si to uvědomil. Řada lidí ho odepisovala ze žánru, že je někde jinde, a on není – tohle je jeho publikum,” reagoval Konečný.

PŘIPRAVUJEME VIDEO

Hladík chválil diváky

Divácký sbor otestoval před Nohavicou Blue Effect se Slunečním hrobem.

Zpěvák Jan Křížek publikum hecoval slovy “Ještě potřebuju ty vaše ruce,” Radim Hladík pak návštěvníky pochválil: ”Zpíváte krásně. ”

AG Flek rozezpíval publikum

Svou největší slávu připomněl v amfiteátru AG Flek, takže si publikum zpívalo písně Dohrála hudba, Blázni umírají nadvakrát nebo křehkou Prázdná místa.

Ve folkrockové linii pokračoval liberecký Jarret, který se stoprocentním nasazením představil i novinky Sbohem a Haló. Přidával dvakrát stejně jako předloňský vítěz Epy de Mye.

Ta svůj blok odpálila písní Obyčejné fotky o druhé světové válce z pohledu letců, lidí na nucených pracech i válečných fotografů, kteří často nestihli své piloty ‚vyvolat živé‘. “

První inspirace byla fotka Ladislava Sitenského ve skautském kalendáři a další jedna moje vzdálenější příbuzná, nasazená u Mnichova jako čtrnáctiletá na nějaké mašině, která se rozhodla utéct,” popsal lídr kapely Jan Přeslička.

Na Redla byla pořádná tlačenice

Jedna z velkých hvězd, Vlasta Redl, rozparádila publikum už odpoledne.

Zároveň prověřil kapacitu Kapličky, lidé se na sebe museli mačkat, aby se na scénu vůbec vešli. Jako hosta si přvedl Zdeňka Navrátila, s nímž píší veselé definice, takže se diváci například dozvěděli, že myslivcovy zvratky se jmenují Poslední lečo.

Krtek: bodovali Kelti

Sobotní večer přinesl také výsledky soutěže o ceny Krtek.

Dvakrát zabodovala hudba keltských kultur: hrají ji Navostro, jimž hlasy diváků vynesly první místo, i třetí v pořadí Irish Rose. Mezi ně se vklínilo trio I.C.Q. Soutěž písničkářů vyhrál Martin Rous, Krtka od festivalového štábu získala skupina Jananas.

Jejich žánrové směsi vévodí texty plné vlídného i uštěpačného humoru – ať už je to chudák Jenda, co sváděl zmrzlinářku Janu, až si uhnal angínu, Bílý sex o touze po řízku v lednici nebo GPS na téma, jak snadno se z lidí stanou ovce.

“Jsem moc ráda, že pro nás hlasovalo přes 200 lidí a že jsme někoho zaujali snad tím, že jsme jiní. Nebudeme slavit o nic bujařeji než jindy, možná si dáme navíc nějakého panáka,” okomentovala zisk trofeje zpěvačka Jana Infeldová.

Lidé na plakáty píší vzkazy a hledají známé

V zámeckém areálu se v sobotu uskutečnila Textová dílna završená koncertem. Účastníci veršovali třeba na motiv Já mám koně, vraný koně… Jan Fous se úkolu zhostil takto: Já mám doma trpaslíky/ lezou do vany/ užívaj si teplou vodu/ mrchy mazaný/ Když přijedou vodaři/ peníze se vypaří/ trpaslík je v elektrice/ a jsem nahraný.

Stejně jako v jiných dnech se na Zahradě hrálo akusticky. Hrozen diváků obklopil Načas s jejich melodickým folkrockem nebo Marien. Písně prokládal kapelník Vít Troníček historkami třeba o tom, jak se pokoušel usnout ve futrálu na mandolínu.

Na své koncerty kapely lákají pomocí plakátků podél hlavní cesty. Tam si lidé píší vzkazy a hledají staré známé. Jeden za všechny: Tome z Trnavy, ozvi se holkám z Ostravy! Jsme tu a vloni to bylo super.