Mezi závodníky byla i dívka, která nyní chodí bez pomoci, což by nebylo nic zvláštního, kdyby poprvé ke koni nepřijela na vozíčku s ochrnutím všech končetin.

„Paravoltiž je sportem, který léčí. Zahrnuje sportovce od nejmenšího postižení jako je třeba koktavost nebo hyperaktivita až po těžké případy dětské mozkové obrny,“ popisuje hlavní organizátorka akce a trenérka Arnoštka Ježková.

„Máme tu například Hanku Roubíčkovou, která ke koni nejprve přijela na vozíčku, po několika letech už chodila o berlích a dnes chodí bez pomoci a studuje vysokou školu,“ nabízí konkrétní příklad Ježková.

„Začíná se s hipoterapií, kdy se člověk seznamuje s koněm,“ říká Dalibor Cásek, který paravoltiž provozuje již desátým rokem.

„Hodně nám pomáhá pohyb koně. My máme zablokované svaly a díky nim se svaly postupně uvolňují,“ pokračuje Nikola Bělohoubková, jež se tomuto sportu věnuje čtyři roky.

„Trvá to. Léčení jde pomalu ale jistě. Paravoltiž je dobrá, protože zahrnuje cviky jak na sílu, tak na pružnost.“ doplňuje Pavel Holeček.

Všichni tři potvrzují, že první závod „na sucho“ je potřeba.

„Je lepší nejdříve zjistit, jak na tom jsme po zimě, než začneme zase závodit s koňmi,“ říká Holeček.

„Koně na voltiž a paravoltiž (Voltiž je stejný sport, jen jej provozují zdraví lidé a koně jsou v klusu. U paravoltiže koně chodí, pozn. red.) jsou speciálně trénovaní. Kůň musí mít dobrou páteř a samozřejmě vůli spolupracovat,“ uvádí Ježková.

„My máme koně v Radíkově. Jednoho dohromady. Na závody ho moc nevozíme, protože je to drahé. Spíš si půjčujeme na místě, což nám vůbec nevadí, protože ti koně jsou už zvyklí,“ říká svorně trojice mladých závodníků.

„Počet závodníků v celé republice se pohybuje v desítkách. Máme své mistrovství republiky, které se koná v říjnu. Poslední dva roky bylo v Olšanech u Brna na farmě u Bolka Polívky,“ dodává Holeček.

Dalibor Cásek a Pavel Holeček se v sobotu nakonec radovali z vítězství ve svých kategoriích.