Hostinec, který patřil podnikateli Antonínu Janáčkovi, měl velmi výhodnou polohu. Nacházel se v blízkosti nádraží. I pro pěší však byl v období po zbourání hradeb velmi snadno dosažitelným cílem. Velký vlastenecký duch spojený s restaurací dokresluje i druhý název, který zakrátko získal.

Dnešním zapřísáhlým odpůrcům pragocentrismu by se nad pojmenováním zatajil dech, tehdy však vlastenci rádi chodili z německé Olomouce za dobrým pivem i vyhlášenou kuchyní do hospody „U města Prahy“.

Velmi příjemnou záležitostí byla pro návštěvníky v letních měsících letní hostinská zahrada ve dvoře.

Rozlehlá restaurace s tanečním sálem v přízemí domu v nově vznikající Úřední čtvrti se stala ideálním místem pro pěstování taneční zábavy a všelikerých jiných kulturních počinů.

Své útočiště zde našly divadelní soubory, kterým německá radnice odepřela vystoupení ve městě. Poprvé v Olomouci se zde hrála i Smetanova Prodaná nevěsta.

Zlaté éře však nebylo dopřáno období delší než dvaceti let. Dům s číslem popisným sto jedenáct zatížený hypotékou se dostal do konkurzu. I boj, který se odehrál roku 1910, měl národnostní rozměr.

Z hospody kino Apollo a pak Lípa

Soupeři byly těšetický pivovar a německé město Nová Ulice, kterému se nakonec podařilo dům odkoupit. O vítězství Němců nad Čechy nakonec rozhodla padesátikoruna.

„Zástupce pivovaru František Smrčka měl mandát jít až na 210 tisíc kuron, německému advokátu Ludwigu Steinerovi ale Nová Ulice povolila o sto tisíc víc,“ píše o vyhroceném dubnovém dni historik Milan Tichák.

Město Nová Ulice za budovu zaplatilo 210 050 korun. Přestavělo ji a nazvalo Stadthof, tedy Městský dvůr.

O devět let později se stalo novým vlastníkem domu město Olomouc.

Roku 1921 v něm vzniklo kino Apollo – nejstarší biograf v Olomouci, později přejmenovaný na kino Lípa. Hrálo se v něm až do roku 2005.

VÍCE: SERIÁL O HISTORII OLOMOUCKÝCH HOSPOD A KAVÁREN