Jejich studie, právě publikovaná v prestižním americkém časopise Journal of Experimental Medicine, odhalila mechanismus, kterým se buňky jednoho z nejagresivnějších nádorů, takzvaného glioblastomu, dokáží bránit dnes používané terapii.

V České republice ročně lékaři zjistí přes tři stovky případů. Tito pacienti přes agresivní léčbu přežívají v průměru pouze čtrnáct měsíců.

Gliomy vysokého stupně malignity, takzvané high-grade gliomy, tvoří přibližně polovinu všech primárních mozkových tumorů v dospělosti a onemocnění je prakticky vždy smrtelné.

Příčinou je zejména rozsev nádorových buněk ve velké vzdálenosti od primárního nádoru již při diagnóze nemoci a rychlý vznik rezistence u tohoto typu nádoru na radioterapii a chemoterapii.

Glioblastomy obsahují hustou cévní síť a vysokou hladinu bílkoviny známé jako vaskulární endoteliální růstový faktor (VEGF), která růst cév a tím i celého nádoru podporuje.

Nevědělo se, jak se nádor brání

Ve snaze potlačit růst glioblastomu, ale i jiných nádorů, se v posledních letech používá protilátka bevacizumab (Avastin), která váže v nádoru VEGF, čímž blokuje jeho účinek. I tato léčba se však bohužel ukazuje jako přechodná.

„Dosud bylo záhadou, proč i tato slibná terapie selhává, naše studie to pomohla objasnit,“ vysvětluje profesor Jiří Bártek, nejcitovanější český vědec v oboru biomedicínskch věd, který vede Oddělení integrity genomu v Centru pro výzkum rakoviny v dánské Kodani a má svou laboratoř v olomouckém Ústavu molekulární a translační medicíny.

„Existence nádorových kmenových buněk, které jsou schopny přežít různé typy léčby a jsou patrně zodpovědné i za recidivu nemoci, byla známá, nejasná ovšem byla molekulární podstata, tedy mechanismus, jakým se nádor dokáže bránit,“ objasňuje objev Petra Hamerlík, první autorka a členka vědeckého týmu profesora Bártka, který na této studii kromě olomouckých vědců spolupracoval i s kolegy v Dánsku, USA a také z Ústavu molekulární genetiky AVČR v Praze.

Strategii protútoku začnou zkoušet na myších

Tým profesora Bártka zjistil, že nádorové kmenové buňky glioblastomu dokážou samy VEGF produkovat a zároveň jej biologicky využít k lepšímu přežití, a to i za podmínek agresivní léčby zahrnující podání protilátky proti VEGF anebo záření.

„Použili jsme chemickou látku, která blokuje enzymovou aktivitu receptoru pro VEGF a tím naruší signalizaci VEGF u nádorových kmenových buněk. Tuto strategii budeme nyní rozvíjet v preklinických studiích na myších s transplantovanými lidskými glioblastomy a potenciálně i v klinických studiích,“ popisuje další fázi výzkumu Bártek.

„Tento objev našich vědců je nejen ukázkou plodné mezinárodní spolupráce, ale může v budoucnu vést ke zlepšení vyhlídek pacientů trpících tímto zhoubným onemocněním mozku. Použití malých chemických molekul jako inhibitorů receptoru pro VEGF se v klinické praxi rutinně používá v léčbě například karcinomů ledvin, proto je klinický potenciál této studie u glioblastomu velký. Problémem zůstává průnik nízkomolekulárních léčiv do mozku přes biologickou bariéru, nicméně i na této problematice na našem ústavu intenzivně pracujeme.“ dodává docent Marián Hajdúch, ředitel ÚMTM.