Na nápad vydat se k jezeru přišel asi před rokem.

„Tehdy jsem si koupil žigulíka. Chtěl jsem si udělat radost, toto auto je totiž moje srdeční záležitost. Když jsem vyrůstal, tak jsme měli taky takové. Společně s rodiči a bratrem jsme v něm jezdili k Balatonu. Je to již třicet let," vzpomíná osmatřicetiletý Adam Koňárek. Když si pak koupené auto z roku 1980 vezl z jižní Moravy, rozhodl se, že se vydá po stopách svých rodičů v žigulíku k jezeru.

Stejně jako oni před třiceti lety.

EXPEDICE DO MAĎARSKA

Samotnému se mu ale jet nechtělo, a tak oslovil několik kamarádů.

„Nakonec jelo jedenáct aut, mezi nimi i například mercedes z roku 1967 nebo trabant vyrobený v roce 1976. Přidaly se k nám i dva motocykly Dněpr," říká Koňárek, jenž pracuje v autoservisu. K autům má tak blízký vztah.

Z Uničova k Balatonu vyrazili účastníci expedice 2. července ráno.

První etapa vedla do Piešťan, odtud pak jeli k jezeru, kde strávili dvě noci pod stanem.

Před nimi pak byla nejdelší, tři sta kilometrů dlouhá etapa do kempu v Pasohlávkách na jižní Moravě. Denně najezdili v průměru dvě stě dvacet kilometrů.

„Není to moc, ale chtěli jsme šetřit naše stroje. Jsou to již dobová vozidla a jde to na nich vidět," směje se Adam Koňárek.

NOSTALGICKÁ VZPOMÍNKA

Celou cestu zvládli bez navigace, jen s mapami a vyhnuli se dálnicím.

„Jeli jsme po zaprášených okreskách. Chtěli jsme si to hlavně užít. Takhle se totiž jezdívalo před třiceti lety," dodává.

V Maďarsku vzbudila dobová auta velký zájem.

„Snažili jsme se jet v koloně, což se nám docela dařilo. Lidé na nás reagovali různě. Mávali, troubili, blikali, fotili si nás a také se na nás v kempech chodili dívat. Byli jsme taková rarita," vzpomíná Adam Koňárek, jenž si chtěl žigulíka původně jen vystavit na památku ve stodole.

UDĚLALI DĚTEM RADOST

Cestou domů se posádky zastavily na dětském táboře v Cakově u Senice na Hané. Děti povozily v dobových autech a na motorkách.

„Táborníci z toho měli velký zážitek a my zase dobrý pocit. Shodli jsme se na tom, že podobnou akci uspořádáme i na příští expedici," říká Koňárek. V hlavě už má totiž nápad, kam by mohl s ostatními vyrazit za rok.

„Pravděpodobně pojedeme na Slovensko. Projedeme Vysokými Tatrami a konečnou stanicí bude Zemplínská Šírava, kam se jezdilo hodně za komunistů. Pokud by to vyšlo časově, rád bych také navštívil legendární Dukelský průsmyk," líčí své plány do budoucna. Informace o letošní i příští expedici bude přidávat na facebookovou stránku pojmenovanou Spolek postarších vozidel Uničov.

KRISTÝNA NEZHYBOVÁ
Autorka je studentkou Masarykovy univerzity