Monumentální budova, která byla až do poloviny března 1939 svými rozměry a výškou 38 metrů jednou z dominant města, stávala na dnešním Palachově náměstí a sloužila jako centrum židovského života pro celý region.

V současné době je prostranství nově vydlážděné a využívané jako parkoviště.

místopředseda Židovské obce Olomouce Tomáš HrbekV zatravněném rohu parkoviště by měl podle místopředsedy olomoucké Židovské obce Tomáše Hrbka (na malém obrázku vpravo) v budoucnu vzniknout kovový model, který má vypálenou synagogu připomínat.

Co vlastně předcházelo výstavbě synagogy na tehdejším náměstí Marie Terezie?
Do té doby probíhaly bohoslužby v modlitebně v domě v Sokolské ulici číslo 7. Se záměrem postavit velkou synagogu přišel v roce 1892 provizorní výbor nově ustavené Židovské náboženské obce v Olomouci. Z uchazečů o rabínský post výbor vybral dr. Bertholda Oppenheima, prvního a také posledního olomouckého rabína. Ten připravoval stanovy moderní židovské náboženské obce a vše, co souviselo s jejím životem. V 90. letech 19. století ve městě žili velmi movití Židé, většinou podnikatelé v oboru sladovnictví a pivovarnictví. Jedním z nejvýznamnějších obchodníků byl Eduard Hamburger, který stanul v čele výboru pro stavbu synagogy. Židovská náboženská obec zakoupila pozemek v blízkosti Terezské brány a její členové se podíleli na financování stavby. Stavební práce probíhaly od roku 1895, slavnostní otevření se uskutečnilo 11. dubna 1897.

Synagoga vznikla podle návrhu architekta Jakoba Gartnera, který byl autorem několika podobných staveb. Olomoucká stavba byla velmi monumentální. Sloužila jen pro město nebo pro celý region?
Synagoga měla rozměry 22 metrů krát 39 metrů a výšku 38 metrů. Převyšovala celé okolí, byla jednou z tehdejších dominant města. Židé na ni byli hrdí a dali touto stavbou také najevo, že ve městě mají své místo a že si takovou budovu mohli dovolit. Stavba byla hodně naddimenzovaná. Bylo tam přes 700 míst, ženy seděly na galerii, muži v přízemí. Hlavní vchod byl ze strany od Terezské brány. Synagoga se využívala jen u příležitosti vysokých svátků, kdy se tam sjeli Židé z celého regionu. Běžné bohoslužby se konaly v malé modlitebně, do níž se vcházelo bočním vchodem. Přímo naproti něj stával dům, kde měl rabín byt a velkou knihovnu. Pobýval tam také správce synagogy, šámes. Vedle starosti o synagogu měl ještě další funkce, například vybíral náboženskou daň, zval na schůze a o svátku Peasach prodával macesy (pozn. křehký nekvašený chléb). V kuchyni v přízemí byl řezník, u něhož se zastavovaly cestou z trhu ženy, které chtěly nakoupené živé slepice či drůbež připravit tak, aby maso bylo rituálně čisté, košer.

Olomouc rabína stále nemá

Synagogu fašisté zapálili hned první den okupace, nad ránem 16. března 1939. Byla po požáru opravdu natolik poškozená, že musela být zbourána?
Budovu zapálili místní fašisté, shořela ale jen kopule a dřevěné prvky. Hasiči prý měli zakázáno hasit. Poté, co oheň dohořel, bylo vidět, že budovu by bylo možné opravit, demolice nutná nebyla a požár byl jen záminkou ke zbourání budovy. Hned druhý den vydalo nové vedení města výnos nařizující Židovské náboženské obci, že musí vyhořelou synagogu za vlastní peníze zbourat, aby nehyzdila město. To však bylo nad finanční možnosti Židovské obce. Objekt proto nuceně prodala městu a během následujících měsíců a zimy byla synagoga postupně demolována. Zachovala se jen velmi malá část rituálních předmětů, dnes je spravuje Židovské muzeum v Praze. Při bouracích pracích si některý z dělníků odvezl šest vitrážových oken a ukryl je ve sklepě. Desítky let se o jejich existenci vůbec nevědělo. Teprve v roce 2006 je potomci nabídli Židovské obci za velmi vysoké částky k odkoupení. Nakonec všechna okna zakoupilo sdružení Respekt a tolerance z Loštic a umístilo je do synagogy v Lošticích. Z olomoucké synagogy se také dochovaly původní dubové lavice. Ty byly už v roce 1939 předány do kostela Svatého Jana Křtitele v Olšanech u Prostějova. Tam zůstaly až do roku 2003. Část lavic je nyní v loštické synagoze, další část v synagoze v Krnově.

Kolik lidí židovské národnosti ve městě dříve bydlelo a kolik se jich vrátilo po druhé světové válce?
V době, kdy Gartnerova synagoga v Olomouci fungovala, žilo ve městě přes 1 300 Židů. Z širšího regionu jich bylo v obci evidováno na čtyři tisíce. Po válce se do města vrátilo přibližně 200 přeživších židovských obyvatel. V současné době má Židovská obec kolem 160 členů včetně dětí. Olomouc rabína stále nemá, na svátky a šabaty sem občas přijíždí vrchní zemský rabín Karol Sidon nebo rabíni z Izraele. Pokud není přítomen rabín, vede hebrejskou bohoslužbu kantor. Scházíme se v modlitebně v domě v Komenského ulici. Pro naše současné potřeby je dostačující.

Replika? Kdo by tam chodil?

Jak je to s dalším využitím Palachova náměstí? Zůstane tam parkoviště?
Pozemek nám byl předán po roce 1989 a byl částečně vydlážděný, část pokrýval beton. Začali jsme jej využívat jako parkoviště. Dodnes je to jediný jistý zdroj příjmů olomoucké Židovské obce. V minulosti se na Židovskou obec obrátilo několik zájemců, kteří jej chtěli odkoupit. Občas se objevily také myšlenky na stavbu repliky původní synagogy, ale kdo by tam dnes chodil a kdo by ji udržoval? Parkoviště, které prošlo nákladnou rekonstrukcí, určitě na Palachově náměstí nadále zůstane. V rohu, kde je zatravněné volné místo, bychom v budoucnu rádi umístili kovový model synagogy. Nejdříve na něj ale musíme sehnat prostředky.

Ve středu 20. března od 18 hodin se na Palachově náměstí uskuteční společná vzpomínka na olomouckou synagogu. Jaký je program slavnostního večera?
Při vzpomínkovém setkání promluví předseda Federace židovských obcí v ČR a Židovské obce v Olomouci Petr Papoušek, vrchní zemský rabín Karol Sidon a primátor města Miroslav Žbánek. A protože se akce koná v předvečer nejveselejšího židovského svátku Purim, zakončí ji hravý Purimšpíl v podání studentů judaistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého.