„Násilná smrt P. Cyrila vyvolala v té době u kněží i věřících veliké překvapení i obavy. Nečekané a násilné smrti by na tomto světě neměly vůbec být, pořád jsme ale na této zemi jenom ve stanu, jak říká apoštol Pavel, a trvalé obydlí nám teprve Bůh dá,“ zmínil během bohoslužby biskup Josef Nuzík a dodal, že podle svědectví arcibiskupa Jana Graubnera otec Cyril nikdy nenaříkal nad svými starostmi ani nemocemi, ale smutný byl jen z toho, když někdo ztratil cestu k Bohu.

Cyril Vrbík sloužil jako probošt u Panny Marie v Dubu nad Moravou od roku 1980 až do své smrti – 22. října 2002. Ten den byl pětasedmdesátiletý kněz zavražděn devětadvacetiletým mužem poté, co mu farář pozdě v noci ochotně poskytl pomoc a ošetřil mu poranění na ruce.

"Měl jsem touhu ho zabít"

Případ ojedinělý brutalitou pachatele začal večer v jedné z restaurací v Prostějově, kde pachatel - Dušan Kazda popíjel.

Nato si mladík z Kralic na Hané zavolal taxi a taxikáře, s nímž se léta znal, cestou znenadání praštil dvakrát lahví do hlavy. Řidiči se podařilo z auta utéct a Kazda se ho ještě pokusil neúspěšně přejet.

U soudu vypověděl, že neví, proč to udělal. „Měl jsem touhu ho zabít,“ vypověděl v soudní síni.

Trpícího starce podřezal

Taxíkem dojel až do Dubu nad Moravou, kde se mu auto porouchalo. Šel ke kostelu a zazvonil na faráře, aby mu hodil z okna obvaz. Chtěl si obvázat ruku, kterou si pořezal při napadení taxikáře.

Kněz Cyril Vrbík mu v noci ochotně otevřel, sám ho ošetřil a chvíli s ním ještě před farou rozprávěl.

Dušan Kazda najednou bezbranného kněze napadl. Chladnokrevně pozoroval způsobená zranění. Vytáhl nůž a podřezal trpícímu starci hrdlo.

„Byl to prostě impuls v hlavě," vypověděl vrah u soudu.

Kazda se následně sám ohlásil policii. U soudu dostal pachatel doživotí – v Česku nejvyšší možný trest.

Svou dobrotu projevil i svému vrahovi

Podle bývalého olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera se stal zavražděný otec Cyril znamením.

„Svou dobrotu projevil i v poslední chvíli, a to ještě svému vrahovi, který jej v noci požádal o pomoc, když potřeboval obvázat krvácející ruku. Otec Cyril byl i po půlnoci schopen vidět očima víry potřebného člověka a posloužit mu jako svému Pánu. Tak, jak to léta kázal a jak to také sám dělal. Jeho dobrota byla zneužita. Vražedné zlo si vzalo na sebe klamavý kabát. Ale to nic neubírá na velikosti jeho svědectví,“ vzpomíná na dubského kněze bývalý olomoucký arcibiskup ve své knize Kněžské osobnosti.