Nebo tehdejší uniformy příslušníků a dobové fotografie. Expozici může veřejnost zhlédnout po domluvě s organizátorem Milanem Žuffou-Kunčom na emailové adrese zuffakuncom@seznam.cz.

Atmosféra výstavy přiměla zavzpomínat i některé přítomné pamětníky.

„Tatínek sloužil u 1. československé samostatné brigády pod Ludvíkem Svobodou. Padl u Dubna v březnu 1944. To mi bylo sedm let. Dva roky po válce jsme se s maminkou vydali do Hněvotína k jejímu bratrovi. V Česku jsem už sedmdesát let,“ vzpomíná pamětník Vladimír Polák.

Volyňské Čechy vedla k odchodu na Ukrajinu svízelná hospodářská situace po prusko-rakouské válce. Jejich potomci bojovali jako dobrovolníci za obou světových válek.

Po skončení druhé světové války zatlačil tehdejší prezident Edvard Beneš na Stalina, aby jim umožnil návrat do vlasti. O volyňských Češích bylo naposledy slyšet v souvislosti s ruským obsazením Krymu a revolucí na Ukrajině. Tehdy přišla kvůli nebezpečí konfliktu třetí vlna emigrace zpět do Česka.

Tomáš Siřinek