Pochod z Hané na slavkovské bojiště má už dvanáctiletou tradici. Kopíruje cestu, kterou se v roce 1805 vydal hrabě Kolowrat. „V neděli stejně jako on vycházíme z Nedvězí, dále míříme na Kralice na Hané, Drysice, Vyškov, Kučerov, Heršpice a Slavkov. Jdeme celý týden," líčil v sobotu hlavní pořadatel Lubomír Partyka z Klubu vojenské historie Ostrava.

Do Náměště se sjely zhruba čtyři desítky vojáků, bez ohledu na armádní příslušnost, kterou reprezentují. Ke konci roku je potřeba vážit si každého účastníka, který je ochotný vzít si volno. „Postupujeme sice po trase rakouské kolony, takže vojáci jsou vesměs rakouští, ale pro nás to není podmínka. Ceníme si jakékoli podpory vojáků napoleonských válek, ať jsou to Rusové nebo Francouzi," vyzdvihl předseda klubu připomínání tradice.

Všichni jdou po svých s plnou polní, což představuje asi třicet kilogramů váhy na člověka. Rychlost pochodu je přibližně 4,5 kilometru za hodinu. Lépe se jde v mrazu, protože když uniformy z vlny a sukna navlhlou, jsou těžší. Alespoň však mají muži oproti tehdejším jednotkám lepší boty. Dvě století dozadu nosila armáda levou i pravou stejnou. Aby se nezničila ještě před bitvou, část jí vezly povozy.

V Náměšti na Hané účastníci představili rakouskou a francouzskou pěchotu, ukázku výcviku, jízdy, dělostřelectva a vojenského střetu. „Starostka nám vychází vstříc, poskytuje nám ubytování, stravu a finanční obnos, ze kterého hradíme tažné koně a vůz, který nás celých sto kilometrů na týdenním pochodu doprovází," ocenil Lubomír Partyka.

Podobné to bude i dále po trase. „Vždycky, když procházíme obcemi, je to osvěta. Lidé znají často historii jen z médií, ale nikoli hmatatelně, jak voják vypadal, co představuje. Takže vždy způsobíme vzrušení a za to požádáme vedení o menší občerstvení jako je čaj nebo buchta," líčil pořadatel v hodnosti setníka.