Jako by je sadaři právě utrhli ze stromu. Jablka, která cestují ze skladovacích hal ve Vilémově na Olomoucku ke spotřebiteli, si v ničem nezadají s plody, do nichž se lidé zakousli na podzim. Jak je to možné?

Chemie? Ani náhodou.

Stačilo je včas zavřít do plynotěsné komory, kde je sadaři uchovávají v kontrolované atmosféře. Pohrávají si s plyny, které jsou součástí atmosféry Země. Ty ovlivňují životnost jablka.

Plodům jednoduše řečeno „přiškrtí“ dýchání a dokáží je dlouhodobě držet na hranici „života a smrti“.

„Jablka skladujeme v takzvané ULO atmosféře,“ vysvětluje Jaroslav Mačkal , vedoucí vilémovských sadů Zemědělského družstva Senice na Hané, v jednom ze speciálních chladicích boxů určených pro „přezimování“ ovoce.

Zastaví dýchání a tím i zrání

ULO znamená skladování jablek při velmi nízkém obsahu kyslíku – Ultra Low Oxygen, díky čemuž lze zpomalit látkové přeměny. Jablko méně dýchá a tím spotřebuje méně zásobních látek.

„Pracujeme s atmosférou, v níž je 1,5 procenta kyslíku a 2,5 procenta oxidu uhličitého. Tímto poměrem zastavíme proces dýchání a tím pádem také proces zrání jablka,“ vysvětluje vedoucí sadů a ukazuje otvory u ventilátoru umístěného u stropu jednoho z menších boxů.

„Jednou rourou se vrací vzduch bez CO2, druhá roura je na přisávání kyslíku,“ popisuje.

Metodu využívají vilémovští sadaři přes 30 let. Podstata je stále stejná, jen vybavení se postupně modernizuje.

Jablko dýcháním v chladícím boxu uvolňuje oxid uhličitý a čidla a počítače musejí ohlídat, aby množství plynu nepřekročilo 2,5 procenta.

„Jakmile to nastane, spustí se automatické vysávání vzduchu. Projde přes čističku s aktivním uhlím, kde se vzduch zbaví oxidu uhličitého. Následně putuje zpět do boxu s jablky,“ zasvěcuje Mačkal do jednoduché alchymie.

Pečlivě hlídat zralost

Stejně tak si sadaři musejí pohlídat koncentraci dalšího životodárného plynu – kyslíku. Jakmile jeho množství klesne na 1,5 procenta, ventilátor vžene do boxu s teplotou od nula do dvou stupňů Celsia atmosferický vzduch ze skladu - při povrchu Země má atmosféra necelých 21 procent kyslíku.

„To abychom jablíčko neudusili úplně,“ vysvětluje hlavní sadař, jak plod udržují na hranici „života a smrti“.

Množství kyslíku sadaři snižují tak, že generátorem dusíku vhánějí do komory dusík, který množství kyslíku vytlačuje až do potřebného 1,5 procenta.

Aby jablko vydrželo ve vysoké kvalitě klidně i do další sklizně, musejí ho sadaři dostat ze stromů do speciálních komor v takzvané skladové zralosti. Ta je pro jednotlivé odrůdy jablek různá a jsou na ni tabulky. Musejí si včas pohlídat poměr škrobu a cukru v malvici.

„Kdybychom sklidili jablko moc zralé, bude mít příliš škrobu, nebude mít z čeho dýchat a scvrkne se,“ ukazuje na řezu jablka Jaroslav Mačkal.

Jen pět procent neponičily kroupy

Vilémovští sadaři v současnosti zásobují jablky hlavně školy a vlastní prodejny. Z 87 hektarů vloni nesklidili mnoho kvalitního ovoce. Většina loňské sklizně jablek skončila v moštárně kvůli ničivým následkům červencového krupobití.

„Pouze pět procent bylo bez nedotčeno kroupou,“ krčí rameny Mačkal, jenž za více než 30 let v sadech takovou pohromu nezažil.

V současnosti se už družstvo chystá na novou úrodu ovoce. V jabloňových sadech provádějí pracovníci zimní řez. Pryč musí mechanicky poškozené a staré dřevo, vystříhávají se letorosty.

„Strom je potřeba nachystat na příští úrodu,“ shrnuje sadař práce, které potrvají do začátku dubna.