Konečně vytáhli odpočaté větroně na trávu neředínského letiště v předtuše prvních jarních letů. Bezmotorové létání je jedním z nejlevnějších způsobů, jak se člověk může dostat do vzduchu "Na kluzáku se nepřesouváte z bodu A do bodu B. Tady prostě letíte, kroužíte s ptáky, neruší vás žádný motor."

Kumuly! Hurá na letiště

"Začátečníci, ale i zkušenější piloti se teď takříkajíc zalétávají, aby si oživili určité návyky, než se pustí do dalšího výcviku nebo na nějaký daleký sólo výlet," vysvětluje současný čilý ruch před hangáry předseda Hanáckého aeroklubu Olomouc Jiří Steiger. A všichni opět začali zkoumavě sledovat oblohu. "Jakmile se objeví mráčky zvané kumuly, dostane každý plachtař cukání a musí na letiště. Znamená to, že ve vzduchu se něco děje, že je tam takzvaná termika, tedy stoupavé proudy, které vás vynesou vzhůru," říká Steiger.

Do vzduchu za poměrně málo peněz

Bezmotorové létání je hlavní náplní činnosti olomouckého aeroklubu. A také prý jeden z nejlevnějších způsobů, jak se dostat do vzduchu. V klubu zaplatíte na rok okolo šesti tisíc korun členský příspěvek a pak řádově stokoruny za každý let. "Vytažení vlečným letadlem stojí okolo pětistovky, hodina plachtění pak zhruba tři stovky," vyjmenovává šéf olomouckých plachtařů. "Není to nejlevnější, ale jsou určitě dražší sporty," podotýká.

Strach? Nahoře nikdy, říká začátečnice

Klub loni inzeroval nábor nových členů a přihlásilo se hned patnáct zájemců. Naprostá většina z nich se proklestila přes teoretickou přípravu a spousty práce kolem letadel a nyní již s instruktory po zimě opět trénují na své první sólové lety a pilotní průkazy. "Vůbec jsem nepředpokládala, že bych se někdy mohla naučit létat, brala jsem to jako sen nebo iluzi. Pak jsme s přítelem uviděli v tramvaji leták a strašně nás to chytlo," vypráví sedmadvacetiletá učitelka angličtiny Pavla Břeňová. A jestli mívá strach? "Co všechno se může stát, mi někdy probleskne hlavou na zemi. Ale ve vzduchu? Tam nikdy. Tam si užívám ten ohromný pocit volnosti," podotýká.

Klidné kroužení s ptáky

"Plachtařina je úplně o něčem jiném než třeba ultralighty nebo vůbec motorové létání, i když vše má svou krásu," říká Steiger, který sám létá i na motorových strojích. "Na kluzáku se nepřesouváte vzduchem z bodu A do bodu B. Tady prostě letíte, kroužíte s ptáky, neruší vás žádný motor. Své kouzlo má i to, že dopředu jen zhruba odhadujete, kde nakonec přistanete," dodává.

S větroněm se můžete vypravit na výlet i stovky kilometrů

A strávit ve vzduchu třeba několik hodin. "Je samozřejmě nutné si vzít do kabiny jídlo, hodně vody a taky nějakou pomůcku na čurání," usmívá se plachtař, který měl loni nejdelší přelet šest set padesát kilometrů. A taky je třeba být domluvený s někým, kdo pro vás a kluzák přijede na místo neplánovaného přistání. "Počasí je prostě nevyzpytatelné, i zkušeným pilotům se běžně stane, že návrat z výletu skončí desítky i stovky kilometrů od letiště," podotýká Steiger.

Na kluzák nemůže být člověk sám

"K větroňům patří parta. A ta je tady výborná, bez ní by to nebylo ono," shodují se olomoučtí plachtaři. Na kluzáka nemůžete být prostě sám. Potřebujete minimálně někoho, kdo pomůže vyvézt letadlo z hangáru, kdo vám podrží křídlo, kdo vás dostane nahoru, případně kdo pro vás přijede. "A všichni jsme tak trochu postižení. I kdyby naši hokejisti zrovna hráli finále olympiády, stejně se u piva budeme za chvilku bavit zase a pouze o létání," směje se Steiger.