„Proto se hodně lidí snaží udělat si veterána například ze své „stovky“ škodovky. Musí ale splnit atestaci některého z klubů veteránů,“ vysvětlil Petr Štěpán, který se v Olomouci profesionálně věnuje renovacím vozů Praga a Škoda.

Po úspěšně absolvované atestaci pak na vůz s běžnými poznávacími značkami majitel platí desetinu povinného ručení, u vozů s veteránskou značkou je to pak dvanáctina částky. Minimální doba stáří automobilu pro zařazení mezi veterány se v Česku počítá od roku 1982 včetně.

Majitelé veteránů v současné době také nejsou provozně omezeni jen klubovými akcemi.

„Dnes už může člověk jezdit v běžném provozu třeba denně. Jediné omezení spočívá v tom, že auto s veteránskými značkami nelze využívat komerčně. V takovém případě musí mít standardní značky a projít STK,“ doplnil Štěpán.

Ten se profesionálně věnuje renovacím podstatně starších vozů. U opravdových veteránů se ale denní provoz nevyplatí, protože případné náhradní díly buď nelze vůbec sehnat, nebo jsou velmi drahé.

„Pragovky renovuji asi jedenáct let, s tátou jsem ale auta dával dohromady už od mládí. Takže se tomu věnuji prakticky po celý život,“ řekl Štěpán.

Na veterány Praga a Škoda se začal specializovat hlavně proto, že je jich z dochovaných vozů asi největší počet. Zakázky dostává olomoucká firma od zákazníků z celé republiky.

Kompletní renovace může trvat i jeden rok. Pokud jde navíc o unikátní nebo méně obvyklý kus, může to trvat i déle. Cena renovace takového veterána se pak pohybuje od stovek tisíc až do milionů.