Nejen pro české dějiny, ale i pro olomouckou historii je datum 15. března 1939 zásadní. Tehdy se Česko-Slovenská republika stala Protektorátem Čechy a Morava, zemi okupovala německá vojska, nacisté, SS a gestapo.

V Olomouci ten večer vzplála ničivým ohněm synagoga, která stála na dnešním Palachově náměstí.

„Zapálili ji čeští fašisté a nacisté," vzpomínala pamětnice události Edita Šťastná.

Olomoucká synagoga zničená v roce 1939Požár tehdy zasáhl synagogu, neohrozil však takzvaný rabínský dům, který stál poblíž a v němž Edita Šťastná tehdy bydlela. Oba objekty od sebe dělila velká zahrada.

„Na zahradě kolem synagogy byly příští den nalezeny malé kuličky. Prý to byly zápalné bombičky, které házeli okny do modlitebny. Měla pět vchodů, ale nevím, kterým se dostali dovnitř," pokračovala žena.

Popsala, že v rabínském domě byly kanceláře židovské náboženské obce, zasedací sál a velká knihovna. V přízemí byt domovníka a zaměstnance obce.

V prvním patře bydlel rabín Dr. Berthold Oppenheim a rodina kantora Schlesingera.

„V tu noc se asi o půl druhé pan Kohn, zaměstnanec obce a můj dědeček, se kterým naše rodina bydlela, náhodou vzbudil. Viděl, že synagoga hoří. Okamžitě nás všechny vzbudil a šel telefonovat hasičům," popisovala události té noci Edita Šťastná.

Telefon však byl němý, pomoci se tak nedovolal. Běžel ven, že dojde pro hasiče sám, ale kolem domu už stáli Němci a nepustili ho ven.

„Nevzpomínám si, kdo hasiče zavolal. Snad domovník, to nebyl Žid. Nebo někdo z ulice, když uviděl požár. Říkalo se, že Němci hasičům zakázali hasit. Až k ránu, když plameny šlehaly z kopule synagogy, se začalo hasit," popisovala žena.

Doplnila, že ačkoliv rabínský dům oheň nepoškodil, přesto jej zbořili i se zbytky ohořelé synagogy.

„Hned po noci z 15. března 1939 byly židovské obchody pomalovány nápisy JUDE nebo hvězdou a jejich majitelé, většinou továrníci a ostatní inteligence, byli zatčeni," doplnila Edita Štastná. (Edita Šťastná zemřela letos 21. února ve věku nedožitých 90 let.)

Nocí se ozýval praskot a řinčení skel

Požár synagogy 15. března 1939 sledoval tehdy osmiletý Olomoučan Petr Broch. Události si pamatoval velmi dobře. S rodiči a bratry bydlel hned za rohem v Havlíčkově ulici.

„Takže jsem byl oné noci skoro na osudném místě zkázy," popsal dění Petr Broch.

Bourání olomoucké synagogyVysoké plameny šlehaly a olizovaly celou synagogu. Hasiči sice přijeli, ale dostali striktní zákaz podílet se na hašení požáru.

„Nocí se ozýval praskot a řinčení skel. Všude bylo plno štiplavého dýmu, který se valil ze synagogy. Příštího dne se mi naskytl smutný obraz. Budova byla skoro zcela vypálena, jen zdi trčely k nebi a plápolající plech kopulí hřměl v pravidelném rytmu. Tehdy se mi podařilo jako jednomu z prvních dostat se dovnitř budovy," pokračoval muž.

Nejprve jej omráčil strašný zápach spáleného dřeva.

„Nechtěl jsem věřit svým očím. Skoro vše bylo spálené, stěny od kouře a plamenů černé. Žár vyrazil i barevná okna. Měl jsem obavu, že strop se každou chvíli zřítí. Nikdy na to nezapomenu," konstatoval.

Popsal i jeden příběh, který se stal později, při likvidaci objektu.

„Jeden z německých dělníků se pokoušel odstranit velkou kovovou šesticípou hvězdici, která zdobila hlavní kopuli. Tradovalo se totiž, že hvězdice je celá ze zlata. Při upilovávání se však ulomila a strhla muže dolů. Byl na místě mrtev. Trvalo několik měsíců, než zbytky synagogy zmizely," doplnil Petr Broch. (Petr Broch zemřel v roce 2009.)

Publikováno s laskavým svolením Židovské obce Olomouc, www.kehila-olomouc.cz

Olomoucká synagoga

* Synagoga v Olomouci stála na dřívějším náměstí Marie Terezie v letech 1897 až 1939. Byla postavená v módním orientálně-byzantském slohu podle plánů významného vídeňského architekta Jakoba Gartnera.

* Velkolepé dílo postavily místní firmy nákladem čtvrt milionu zlatých. Synagoga byla slavnostně zasvěcená 11. dubna 1897.

* Budova měla impozantní vzhled: její rozměry činily 22 × 39 metrů a vysoká byla 38 metrů. Požadavek orientace svatostánku k východu nemohli stavitelé v dané urbanistické situaci plně respektovat, takže osa směřuje k jihovýchodu.

* Vnitřní rozvrh synagogy byl tradiční: z předsíně na severozápadní straně vedl vstup pro muže do vestibulu a hlavního sálu v přízemí. Bočním schodištěm se šlo do patra na ženskou galerii po třech stranách síně. Sál ukončovalo vyvýšené pódium s řečništěm a svatostánkem ve formě malého chrámku. Zajímavým prvkem byla malá denní modlitebna situovaná ještě za svatostánkem na jihovýchodním okraji budovy, která obsahovala svůj vlastní svatostánek, řečniště a padesát míst v lavicích.

* Vnitřní výzdoba synagogy byla architektonicky velmi bohatá. Templ obsahoval 440 míst k sezení pro muže a 304 pro ženy. Zvenku poutala pozornost vysoká kupole ukončená věžičkou a další dvě věžičky v rozích průčelí. Fasádu z dvoubarevného režného cihelného zdiva zdobila okna s rozetami a jemné tvarosloví detailů odkazujících na typicky romantické orientální motivy. Štít nad vstupem z náměstí Marie Terezie ukončovalo kamenné desatero, zadní průčelí směřovalo do tehdejší prodloužené Lafayettovy ulice.

* Bezprostředně po okupaci v noci z 15. na 16. března 1939 byla synagoga místními fašisty vypálena. Požár se pokoušelo bezvýsledně uhasit 15 hasičských sborů, škoda byla úředním odhadem vyčíslena na jeden milion korun. Trosky se odklízely v zimě 1939 a na začátku roku 1940.

Pamětní deska připomínající olomouckou synagogu na dnešním Palachově náměstí

*Pozemek byl později upraven na parčík, v jehož středu stálo v období komunistické vlády kamenné sousoší Lenina a Stalina. Dnes plocha slouží k parkování aut.

* Dne 7. března 1990 byla poblíž místa vypálené synagogy na dnešním Palachově náměstí na fasádě budovy sousední Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého na třídě Svobody číslo 26-28 slavnostně odhalena pamětní deska. Je dílem architekta Zdeňka Hynka a sochaře Zdeňka Přikryla.