Na Zelený čtvrtek totiž zvony umlkají a pověst praví, že odlétají do Říma. Místo nich se vesnicemi až do Bílé soboty rozléhá jen tlukot klepačů a rachot hrkačů.

V Bělkovicích-Lašťanech chodí hned několik part klepačů, ale do zelí si nelezou. Prostor mají rozdělený.

„Začínáme chodit ve čtvrtek v poledne, pak se chodí v šest, ráno a pak zase odpoledne. Končíme v sobotu," vysvětlil čtrnáctiletý Jan Pospíšil, kapitán jedné z klepačských skupin.

Letos jde s průvodem po třetí. Překvapil ho trochu sníh.

„Počasí je hrozné, ale to nás neodradilo, musíme," poznamenal s tím, že za třídenní obchůzku si vydělají i nějaké peníze.

„Loni jsme vybrali okolo třech tisíc. Peníze si mezi sebou rozdělíme, podle toho jak kdo klape jak často chodí," doplnil.

Skupinku přišla povzbudit i starší žena, mezi klepači měla dva vnuky.

„Tradice se tady drží a je to tak dobře. Mám tři syny a za jejich mládí chodilo kluků strašně moc, teď jich už je málo. Ráno, o pěti, jsem se dívala z okna a šlo jich jedenáct," dodala žena.