„Ve vesnickém prostředí patřily ke svátečním hodům hlavně luštěniny. Lidé maso nejedli, a to ani večer. Dávali přednost spíše sladkostem a hlavně kaši,“ uvedla etnografka Vlastivědného muzea v Olomouci Veronika Hrbáčková.

Celorepublikovým dárkem a potravinou Štědrého dne pak byla vánočka. „Nebo také štědrovka a někdy se jí říkalo húsky. Každý člen z rodiny jako dárek pak dostal jednu vánočku. Na vesnici musel být důkladně umytý stůl a na něj pak přišla bílá plachta, protože ubrus se běžně nedával. Do sklenic daly ženy barborky a na stůl snesly všechny možné pokrmy, které v domě byly, a to aniž by se musely sníst. Jídlo totiž mělo zajistit magický blahobyt v příštím roce. Na stole tak byl například med v dóze, vánočka, chleba a modlitební svíčka,“ pokračovala etnografka.

Dodala, že kapr se pak jako hlavní jídlo štědrovečerního menu objevil v domácnostech až ve druhé polovině 19. století. „Souviselo to s distribucí ryb, protože do té doby byly ryby jen tam, kde rybníkářství prosperovalo. V městském prostředí pak hospodyňky ze začátku 20. století kapra připravovaly na černo a modro,“ poznamenala.

Haná patřila mezi obilnářské oblasti a bohaté kraje. Proto tady magické a pověrčivé zvyklosti lidí nebyly takové jako v jiných oblastech. „Bylo zvykem, že ještě před tím, než začala štědrovečerní večeře, pamatovalo se i na členy hospodářství, zvířata, zahradu a na všechno, co k tomu patřilo. Hospodář podaroval zvířata, aby se mu v novém roce odměnila tím, že budou zdravá a budou mu dávat obživu,“ vysvětlila jednu z tradic Hrbáčková.

Když po štědrovečerní večeři zbyly drobky od jídla, tak se dávaly do studánky, aby měla dobrou vodu, kosti hospodáři zahrabávali do pole nebo na zahradu, aby se v zemi neusídlil krtek.

„Hezkým zvykem také bylo, že na ubrusu, který lidé měli při večeři na stole a říkali mu plachta nebo také rozsívka, nechávali drobečky. Ubrus pak po večeři složili, schovali a na jaře z něj seli. Vše mělo magický význam, protože ubrus ze Štědrého večera měl prý jakousi kouzelnou moc,“ řekla etnografka.

A jaké dárky se tehdy dávaly? „Na venkově, v 19. století, šlo hlavně o prožitek a atmosféru, kdy hlavním dárkem byla vánočka. Později ji doplnili dřevění vojáčci nebo husárci a podomácku vyrobené panenky,“ pokračovala Veronika Hrbáčková.

Lidé si podle ní začali dávat dárky až v druhé polovině 19. století, a to v rámci charitativních akcí, které se konaly spíše ve městech. „Na veřejných prostranstvích řemeslníci stavěli vánoční stromky a při té příležitosti občané obdarovávali chudé děti. Hlavními dárky byly buď pamlsky, nebo ošacení. V Olomouci v roce 1873 rozdával dárky chudým dětem třeba Spolek paní a dívek,“ dodala Hrbáčková.

PŘEČTĚTE SI DALŠÍ ZPRÁVY Z OLOMOUCKA

Moje OlomouckoSportKulturaPodnikáníČerná kronika