„Na olympiádu jsem jel s většími ambicemi, ale zklamaný být nemůžu. Co se týče České republiky, skončil jsem asi v polovině a myslím si, že jsem tam ostudu neudělal,“ vysvětluje osmadvacetiletý Jaroslav Žitný z Řimic na Olomoucku.

Už osmým rokem pracuje u profesionálních hasičů na olomoucké základně. Jeho začátky se však vážou k dobrovolnému hasičstvu, kam poprvé přišel už v dětství.

„Jsem u sboru od svých šesti let a dostal jsem se tam díky sportu. Vždycky jsem se díval, jak běhají ti starší, a začalo mě to bavit,“ pokračuje mladý muž.

Když se pak na vojně rozhodoval co dál, zkusil dráhu profesionálního hasiče. Podal si žádost a v roce 2001 jej vzali do Olomouce. Hledali prý tehdy sportovce. Členem reprezentace se však stal až o pět let později.

„Když jsem přišel do Olomouce, měl jsem už nějaké výsledky u dobrovolných hasičů, ale mezi profíky jsem musel začínat znova od začátku. Za nějaký čas jsem se ale vypracoval. Z reprezentace jsem už dávno odešel, ale letos se na olympiádu CTIF stavěla dvě mužstva České republiky. Mě na dobu trvání olympiády vybrali do béčka,“ vysvětluje Žitný, který je zároveň členem Sboru dobrovolných hasičů v Řimicích a je starostou okrsku Bílá Lhota.

„Dostat se do reprezentace není jednoduché. Jezdíte celý rok po závodech, a pokud nemáte výsledky, tak se tam nedostanete. Trenéři reprezentace totiž jezdí na závody taky a vybírají si tam lidi, které chtějí do týmu,“ podotýká.

Konkurence je přitom velká a na světové špičce se drží závodníci hlavně z Ruska nebo Běloruska.

„Rusové totiž mají požární sport jako národní. Nejsou to vůbec hasiči, ale reprezentanti, třeba něco jako naši atleti. Kdežto my soutěžíme v rámci zaměstnání. Až budu mít čas, půjdu si zatrénovat. Jenže oni se tím živí, ostatně tenhle sport v Rusku vznikl a má tam kořeny,“ říká.

Jaroslavu Žitnému hasičina vyplňuje veškerý čas, většinou i ten soukromý. Nevadí mu to ale. „Soukromý život? No přes léto od května až do září to mám úplně plné. Vybírám si volno až přes zimu,“ doplňuje.