Chovatelského úspěchu se dočkala na závěr loňského roku, kdy se na Štědrý den rozrostla čtyřčlenná skupina těchto šelem o gepardího kluka a holku.

V pátek je zoo představila veřejnosti.

„V den, kdy Ježíšek naděloval všem dětem, nadělil děti tady. Na malé gepardy se čekalo po léta a 24. prosince se všichni příznivci této nejrychleji pohybující se šelmy mohli radovat," uvedla mluvčí zoo Iveta Gronská.

„Jména mláďat jsou proto příznačná: gepardí samička nese jméno Dinari (pozn. red.zářící hvězda) a na jejího bráchu můžeme volat Dayo (pozn. red. přicházející radost)," doplnila.

Rozmnožovat gepardy v zajetí není vůbec jednoduché.

„Je potřeba, aby do doby, než k tomuto dojde, měli oddělené ložnice. Nesmí se ani slyšet, vidět, cítit. Jinak se mohou považovat za sourozence a nepáří se," vysvětlovala mluvčí zoo.

Gepard je zároveň jedním z nejnáročnějších strávníků v zoo.

„Mnohdy se návštěvníci pozastavují nad jídelníčkem zvířecích svěřenců a doslova jim závidí jejich oběd. Kuřecí steaky, jehněčí, či králičí nesmí chybět," usmála se Gronská.

Poslední kotě v roce 2009

Geparda štíhlého chová olomoucká zoo od roku 1999.

Úspěšně odchovala celkem 12 mláďat tohoto druhu, kterého elegantní figura předurčila k tomu, aby byl nejrychlejším suchozemským tvorem na Zemi.

Poslední kotě přišlo na svět v roce 2009.

V přirozeném prostředí afrických stepí a savan žije na 25 tisíc gepardů štíhlých, nejpočetnější je populace v Namibii.

Kočka, která pláče

Šelma dokáže vyvinout rychlost až 110 kilometrů za hodinu, při běhu se pohybuje až sedm metrů dlouhými skoky.

„Touto rychlostí dokáže běžet několik set metrů při lovu kořisti zhruba dvě minuty, poté musí odpočívat," popisovala šelmu mluvčí zoo.

„Je nejúspěšnější samotářský lovec, až 70 procent jeho loveckých pokusů končí úspěchem. Loví gazely, antilopy, zajíc," dodala.

Typickým gepardím znakem jsou černé pruhy táhnoucí se z koutku oka až k tlamě – proto je někdy nazýván „kočka, která pláče".