„Rok 2020 představoval pro zoo spoustu ztrát. O jeho veselejší konec se postarala matka lenochoda dvouprstého, která 21. prosince přivedla na svět, jak dnes už víme, životaschopné mládě,“ uvedla zooložka Jitka Vokurková.

Pohlaví lenochodího mimina však zatím ošetřovatelé určit nedokáží.

„Ale je pro nás podstatné, že matka se dokáže starat sama a mládě odchovává tak, jak tomu má být. První dny sice budily rozpaky, ale věříme, že z nejhoršího je mládě nikoliv uvnitř, ale venku,“ vysvětlila zooložka.

Zoo Olomouc chová lenochody dvouprsté od roku 2004. Letošní mládě je v pořadí druhým mládětem odchovaným rodiči.

„První pár, Olina a Robert, byl dovezen z Guyany, ale žádné potomky nezanechal. Olina se vypravila na služební cestu do Zoo Ústí nad Labem, a tato cesta dne 27. 6. 2009 přinesla olomoucké zoo první mládě,“ popsala mluvčí zoo Iveta Gronská.

Aktuálně chová zoo v jihoamerickém pavilonu společně s mravenečníky čtyřprstými pár lenochodů dvouprstých.

„Samec se jmenuje Indy a pochází ze Zoo Varšava a samice Pepina se narodila v Zoo Ústí nad Labem. Tento pár spolu skvěle harmonizuje, čehož je důkazem i narozené mládě,“ informovala mluvčí.

Skoro celý život hlavou dolů

Lenochodi obývají pralesní oblasti Střední a Jižní Ameriky, pohybují se rychlostí až tři kilometry za hodinu. Mají srst, která roste opačným směrem, což je chrání před tropickými dešti, protože voda po jejich těle stéká od břicha ke hřbetu.

„V přírodě doznávají ochranného nazelenalého zbarvení, které způsobují řasy a až několik desítek druhů hub. Řasy jim současně ulpívají na drápech ve chvíli, kdy si jimi pročesávají srst a tvoří složku potravy bohatou na tuky. Řasy jsou velmi citlivé na vlhkost vzduchu, v zoologických zahradách však není identická vlhkost vzduchu jako v pralese, tudíž u nich nazelenalé zbarvení nalezneme jen zřídka,“ vysvětlovala mluvčí zoo.

Drápy slouží lenochodům jako háčky při zavěšování na stromech. Tato zvířata jsou však podstatně lepšími plavci než chodci.

„Nebezpečí ve formě predátorů na ně totiž čeká zejména ve chvíli, kdy ze stromu slezou dolů. Téměř polovina dospělců zahyne právě v důsledku pohybu po zemi,“ popisovala pozoruhodný zvířecí druh.

Vnitřní orgány mají lenochodi v těle uložené netypicky v porovnání s ostatními živočichy.

„Vše má vliv na skutečnost, že téměř celý život tráví v závěsu na stromě hlavou dolů. Proto je tedy nutné, aby orgány netlačily na bránici,“ líčila.

Na "záchod" jednou za dva týdny

Lenochodi nemají nijak zvláště vyvinut zrak, spoléhají se na hmat a sluch. Jejich potravu tvoří listí, nejrůznější druhy ovoce a plodů.

Samice rodí jedno mládě. Porod probíhá hlavou dolů a mládě je tak předurčeno k tomu, že se po porodu ihned zachytí břicha matky. Dožívají se přes 20 let.

Příroda lenochodům nadělila pomalý pohyb, tudíž pomalý metabolismus, a ne příliš časté vyměšování.

„Lenochodi se ve volné přírodě vyprazdňují jednou za 10 dní, ale výjimkou není ani vyprazdňování jednou za 30 dní. Při velkém kolísání teploty upadají do stavu strnulosti, který se na první pohled podobá zimnímu spánku,“ představovala zajímavý zvířecí druh Gronská,