Ředitelé dětských domovů v Olomouckém kraji ale tvrdí, že čísla ministerstva jsou zavádějící a zpráva jejich zařízení poškozuje. Ministerstvo pracovalo se sedmnácti a půl tisíci údaji o dětech, které v letech 1995 až 2004 opustily zdi ústavů.

„Statistika ministerstva vnitra je vytržena z kontextu dalších problémů a staví dětské domovy do role viníků za tento stav. Ze zprávy vyznívá, že právě kvůli tomu, že byly děti v dětském domově, páchá jedenapadesát procent z nich trestnou činnost. Tak to ale není,“ tvrdí ředitel Dětského domova v Olomouci Dalibor Křepský. Ve statistice podle něj naopak chybí další nutné údaje.

Jde především o to, že statistika neklade rozdíly mezi jednotlivými typy zařízení. Jsou do ní započteny děti z dětských domovů, ale například i ze speciálních zařízení pro obtížně vychovatelnou mládež.

„V dětských domovech nežijí problémové děti. Dětský domov se školou, nebo výchovné ústavy jsou něco jiného. Nelze srovnávat jednotlivé ústavy, statistika je pak zkreslená,“ uvedla zástupkyně ředitele Dětského domova v Přerově Lenka Moťková.

Ministerstvo vnitra se ale brání. Podle něj jde o údaje, které se týkají dětí, jež opustily institucionální péči, do níž patří právě i dětské domovy. Podle statistiky jednatřicet procent dětí, které odejdou z dětských domovů, se dopustí trestné činnosti.

„Počet procent je samozřejmě nižší než v případě celé ústavní péče, ale stále je nezanedbatelný,“ řekla ředitelka odboru prevence kriminality ministerstva vnitra Jitka Gjuričová.

Ředitelka odboru prevence kriminality ministerstva vnitra Jitka Gjuričová přesto míní, že jejich statistika má velkou vypovídající hodnotu: „Čísla jsou vypočítána z obrovského vzorku sedmnácti a půl tisíce dětí a nedá se s těmito čísly vůbec polemizovat.“

Šéfovi olomouckého dětského domova však vadí, že ministerstvo nerozlišilo jednotlivé typy výchovných zařízení. „Nesmírně si vážím práce speciálních pedagogů ve výchovných ústavech, ale pravda je, že procento výskytu kriminality právě tyto ústavy zkreslují v neprospěch běžných dětských domovů. V analýze mi také chybí názor prognostika nebo statistika, který by uvedl, jaké by bylo procento kriminality u stejných klientů, kdyby neprošli dětským domovem,“ dodal Křepský.

Například v Dětském domově v Lipníku nad Bečvou za posledních pět let nezaznamenali zdejší pracovníci ani jeden případ, kdy by jejich svěřenec po opuštění domova skončil ve vězení. „Informace ministerstva vnitra je v tomto ohledu naprosto scestná. Děti sledujeme ještě nejméně dva roky poté, co domov opustí. Navíc jsme obeznámeni s činností všech našich dětí za posledních pět let,“ uvedla ředitelka Dětského domova v Lipníku nad Bečvou Marie Slámová.

Někteří odborníci však míní, že děti, které projdou ústavní výchovou, bývají nějakým způsobem poznamenané. Nemusí být proto tak přizpůsobivé, jako jejich vrstevníci v běžné populaci. „Těžko říct, jestli je to primárně vlivem výchovných zařízení, předchozí výchovou, nebo dědičným zatížením,“ uvedl olomoucký psycholog Lubomír Smékal.

„I když se jedná o sebelepší ústav, tak je to společné kolektivní zařízení. Člověk, který tam žije, se musí trochu jinak starat o své přežití. Musí být do jisté míry agresivnější, musí být schopen se prosadit, a to i na úkor druhých. To jsou návyky, které budou mít vliv na jejich chování. Nemyslím však, že člověk, který projde tímto zařízením, má kriminální předpoklady,“ dodal psycholog.

PŘEČTĚTE SI DALŠÍ ZPRÁVY Z OLOMOUCKA

Moje OlomouckoSportKulturaPodnikáníČerná kronika