Armádní servisní, vlastník úpravny ve Velké Střelné a dodavatel pitné vody, již jedná se specializovanými firmami o technologickém postupu, jak co nejrychleji dostat tento radioaktivní prvek pryč.

„Analýzy radionuklidové aktivity ve vzorcích vody z Velké Střelné byly ukončeny a od odborníků máme zatím neoficiální závěr, že se jedná o výskyt přírodního uranu,“ informoval Deník ředitel Armádní Servisní Martin Lehký.

Potvrzení toho, odkud se radioaktivní chemický prvek vzal, potřebovala armáda kvůli efektivnímu způsobu jeho odstranění.

„Již jsme oslovili firmy se zkušenostmi s odstraňováním uranu, předali jim podklady a výsledky z laboratoří. Do konce příštího týdne nám dodají technologický postup. Od těchto subjektů chceme znát, jak by odstranily tuto vadu a kolik by to mělo stát,“ popisoval Lehký.

Firmám musí zvolený postup odsouhlasit Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Ten pak bude mít pod dohledem tuto technologii, kterou experti musejí dostat do středně velké vodárny.

„Pokud by ji firmám neschválil, musí se hledat jiné řešení. Tyto subjekty však mají s uranem letité zkušenosti,“ uklidnil Martin Lehký.

Nebezpečné pro malé děti a těhotné

Kdy bude voda z kohoutku bezpečná i pro nejmenší děti, není podle Lehkého jednoduché odhadovat. Jestli půjde o týdny nebo spíše měsíce, nesdělil.

„Snažíme se, aby to bylo co nejrychleji, protože jde o pitnou vodu. Je to priorita,“ ujistil Lehký.

Rozbory odhalily v pitné vodě ve Městě Libavá 20 až 24 mikrogramů uranu v litru vody. Limit stanovený hlavním hygienikem je 15.

Voda s vyšším obsahem uranu je nebezpečná pro děti do 7 let a těhotné ženy. V obci, kde žije na 500 obyvatel, se problém týká 21 rodin. Těm, stejně tak škole a školce, zajistila armáda cisternu a balenou vodu.

Libavá není v ČR jediná 

Uran ve vodě není specialitou vody v bývalém břidlicovém lomu na Libavé.

Podle odborníků je v České republice několik míst, kde se s ním potýkají.

Výjimečné nejsou ani hodnoty zjištěné ve Velké Střelné. Zkušenosti jsou i v Olomouckém kraji.

„V jedné lokalitě se pomocí technologie snižovaly koncentrace uranu ve vodě. Účinně. Obec byla nakonec přepojena na jiný vodovod a uran tam již zdaleka nedosahuje limitu,“ uvedla již dříve Eva Čehovská, ředitelka odboru hygieny obecné a komunální Krajské hygienické stanice Olomouckého kraje. Obec si zveřejnit nepřála.

Běžné rozbory uran neřeší

Vyhláška upravující limity pro jakost pitné vody uran neřeší.

Radiační ochranu při dodávání pitné vody veřejným vodovodem podchycuje legislativa Státního ústavu pro jadernou bezpečnost.

„Běžně prováděné rozbory podle vyhlášky uran nevyhodnocují,“ potvrdila Čehovská.

V podstatě jde tedy o vybavenost laboratoře, kam zájemce o analýzu vzorek pošle, jestli umí uran odhalit, nebo ne.

„Pokud se týká chemické toxicity uranu, je ministerstvem zdravotnictví stanoven limit, který je považován za žádoucí cílovou hodnotu,“ odkazovala ředitelka na 15 mikrogramů v litru.

Pozůstatek po Sovetěch? Nesmysl

I když se objevily spekulace o tom, že radioaktivní znečištění vody je důsledkem působení Sovětské armády ve vojenském prostoru, obyvatelé Města Libavé se nad tím pousmáli.

„Jsou to nesmysly. Rusi tam vůbec necvičili. Jde o bývalý lom a s tím to souvisí. Voda se tam čerpala vždycky, i za Rusů. Vojáci ji pili běžně. Kolem uranu je větší rozruch mimo Libavou než tady na Libavé,“ uklidňoval Jindřich Machala.