V rodinném domku na okraji Mariupolu žila paní Vitea Tokarenko až do začátku války. Po pár dnech, kdy se se sousedy ocitli v první linii bojů, pro ni přijela dcera a odvezla ji do bezpečí.

„Přebývali jsme u jejích známých v bytě v centru Mariupolu. Ve chvíli, kdy střepiny vletěly až do kuchyně, jsme utekli do jiného domu. Protože i tam už pak střepiny létaly až do pokojů, spali jsme s dalšími dospělými a dětmi na chodbách, v pokojích s velkými okny to bylo příliš nebezpečné,“ vysvětlila paní Vitea.

Situace se ale zhoršovala a všem nezbylo, než se přesunout do sklepa, kde strávili tři dny. Venku se pořád střílelo a tak nemohli ze sklepa odejít a doplnit zásoby jídla a vody.

„Měli jsme s sebou jen chleba a sušenky. My dospělí jsme si je dělili mezi sebou doslova po soustech a drobcích. Přednostně dostávaly jídlo děti. Neměli jsme ani dost pití a celou dobu nic teplého do žaludku, ani trochu čaje. Když už se někomu podařilo vyjít před dům, přinesl sníh a ten jsme pak rozpustili, aby alespoň děti dostaly nějaké tekutiny. Ve sklepě se nás tísnilo osmnáct dospělých a dětí, hygienické podmínky tam byly opravdu hrozné,“ popsala Vitea Tokarenko.

Centrum pro válečné uprchlíky z Ukrajiny v prostorách tělocvičny na Tererově náměstí v Olomouci, 21: března 2022. Vpravo Angela Nikolaevna Pohtel, která do Olomouce přijela se dvěma vnučkami z města Šostka
Na Tererce nocovaly už dvě stovky uprchlíků. V centru se i pere, jí a učí děti

Přestože se venku pořád střílelo, rozhodli se zoufalí lidé z města uprchnout za každou cenu. Vytvořili kolonu osobních automobilů a snažili se ujet co nejdál. Auta byla poničená střelbou, měla rozbitá skla a ani po technické stránce na ně nebylo spolehnutí.

„Několikrát jsme museli zastavit a kus cesty auto tlačit. Cesty byly zaminované, úzkým bezpečným koridorem projela jenom osobní auta, nákladní vozidla nebo autobusy se tam nedostaly. Dojeli jsme asi třicet kilometrů za město, kde nám dovolili přenocovat v opuštěném domě. Po dvou dnech jsme pokračovali do Záporoží a pak vlakem do Lvova. Jeli jsme šestadvacet hodin v kuse, ve Lvově nám dobrovolníci nabídli odvoz do Krakova, kam pro nás z Olomouce přijela Olena. Majitelům olomouckého bytu jsme nesmírně vděčni za to, že nás přijali s otevřenou náručí a vytvořili pro nás zázemí,“ dodala Vitea Tokarenko.

Dvaadvacetiletá Nastěnka (vpravo) je v devátém měsíci těhotenství. Vlevo na snímku její matka, paní Světlana. 23. března 2022
Těhotná Nastěnka utekla od Charkova, porodí ve Šternberku

Nemůžu uvěřit, jak se o nás postarali

Velmi ji dojalo, že v bytě pro ně bylo připraveno všechno včetně povlečených postelí, trvanlivých potravin ve spíži i čerstvého jídla v lednici.

„Stále nemůžu uvěřit tomu, jak se o nás zdejší lidé postarali. Doma jsme přišli o střechu nad hlavou, náš dům už nestojí a nemáme se kam vrátit,“ líčila se slzami v očích paní Vitea, která na Ukrajině pracovala jako cukrářka.

Váleční ukrajinští uprchlici s dětmi našli ubytování v bytě olomoucké firmy, 24. března 2022
Byt v Olomouci poskytli uprchlým ženám s dětmi. Děkovat máme my, říká majitel

Její příbuzná Olena Janssens žije v Olomouci řadu let a také pochází z Mariupolu. Teď pomáhá krajanům s tlumočením, sháněním ubytování a začleněním do společnosti a neskrývá, jak moc ji těší pomoc zdejších obyvatel.

„Neustále mě to dojímá, brečím na každém kroku, když vidím, jak jsou tady lidé obětaví a vstřícní a co všechno pro válečné uprchlíky nezištně dělají. Sama z Mariupolu pocházím, bylo to krásné přímořské město, kam jezdila turisté ve velkém. Měli jsme tam spoustu parků, zábavní a obchodní centra, divadlo, kina, v zimě fungovalo velké kluziště a na nábřeží byly upravené promenády na procházky. Byla tam spousta příležitostí pro odpočinek i zábavu, ale i několik vysokých škol, kde studovali zahraniční studenti. Je pro mě opravdu strašné vidět záběry v televizi a dívat se na to, jak je tam teď všechno zničené,“ konstatovala Olena Janssens.

Olena Janssens pomáhá v Olomouci uprchlíkům z Ukrajiny s vyřizováním dokladů i bydlení.
Olena se stará o uprchlé krajany: Jsem stále v úžasu, jak Olomoučané pomáhají