„Samotná výheň má stále stejnou teplotu, takže v zimě máme na pracovišti kolem 25 stupňů. V létě jsou to však někdy extrémy, kdy se dá naměřit 50 až 70 stupňů. Samozřejmě se v takové teplotě nedá pracovat osm hodin, takže jsem ke svým zaměstnancům vstřícný a přihlížím k okolnostem – také dostávají hodně vody. Naštěstí jsem ale v dílně žádný kolaps nezažil, spíš je pro nás větší problém, když montujeme venku na přímém slunci nějaké zábradlí. To už jsme tu měli nějaké úpaly,“ upřesnil Běhal.

Kovářství je pro něj rodinná záležitost. V tomto odvětví totiž podniká i jeho syn a bratr. „Soukromě jsem začal podnikat od roku 1987. Poté jsem společně působil s bratrem, později se synem a teď pracujeme každý zvlášť. Dříve jsem nesměl zaměstnávat nikoho jiného než rodinné příslušníky. Ale od roku 2000, kdy jsme od města koupili tyto objekty, kde máme dílnu, jsem zaměstnával asi dvanáct lidí. Teď mám dva zaměstnance a dva brigádníky. Také spolupracuji se školou v Luhačovicích, kde je obor umělecký kovář. Takže tu mám přes rok ještě dva až tři učně na praxi a po maturitě zde většinou nějaký čas pracují,“ uvedl Běhal.

Nejenom, že kováři musejí snášet vysoké teploty, ale musejí mít i určité ochranné prostředky. „Při práci používáme rukavice, brýle a samozřejmě koženou zástěru. Kováři jsou tím chráněni nejen proti popálení, ale kůže také izoluje od tepla,“ řekl Běhal.

Veronika Štefková