Na famózního vítěze Moravskoslezské fotbalové ligy Opavu ztratil v konečném účtování sedm bodů.

„Dvaašedesát bodů je druhý nejlepší výsledek v mojí dosavadní trenérské kariéře. Víc jsem měl jenom s Hradcem Králové, když jsme před lety postupovali do ligy. A to jsme letos hráli jen 28 zápasů,“ říká trenér Petr Uličný.

„Cíl byl však první místo. Jednoznačný a tvrdý. A tento úkol se nám nepodařilo splnit,“ musel přiznat.

Podobně jako hlavní kouč HFK hodnotí uplynulý ročník i šéf holického klubu Vladimír Dostál.

„Sezonu by šlo vlastně hodnotit velmi dobře. Dokonce jsme si před ní říkali, že šedesát bodů by na postup mohlo stačit. Nakonec máme šedesát dva, ale stejně to nestačilo,“ lituje dlouholetý boss holického fotbalu.

„Celkově tak převažuje zklamání, přestože trenéři odvedli velmi dobrou práci. Pan Uličný vtiskl týmu jakýsi rámec. Hráli jsme poměrně útočně a na náš fotbal se dalo dívat. Na Opavu to ale bylo málo,“ zopakoval Dostál.

Kámen úrazu? Podzim

Stejně jako loni se Holice stala vítězem jarní části soutěže. Stejně jako před rokem však vedoucí tým tabulky, tehdy Znojmo, nyní Opavu, naháněla marně.

„To, že jsme dvakrát vyhráli jarní část, považuji za úspěch, ale na podzim jsme ztráceli. Opava si tam vytvořila náskok, který jsme pak už nemohli dohnat. To je jednoznačná příčina toho, že jsme neuspěli,“ našel Uličný snadno důvod marné honby za postupem.

Po první polovině soutěže měla Opava na HFK třináctibodový náskok, který se později po odstoupení Vítkovic sice snížil na deset bodů, ale i tak to byl pro Slezany báječný náskok.

„Na začátku nám chvíli trvalo, než si ten tým po přípravě sedl a my našli ideální složení. Navíc jsme měli trochu smůlu, že jsme v té době dostali za soupeře Břeclav, na kterou se nám vůbec nedařilo, Vítkovice v plné síle, a vyvrcholilo to s Opavou,“ zrekapituloval Uličný tři důležité podzimní porážky.

Na jaře Holice mohutně dotahovala, ale nejblíž se dostala na šest bodů po 23. kole. Tehdy už navíc měla za sebou i vítězství ve vzájemném utkání. „Opava byla opravdu vynikající. Za celou sezonu prohrála jen jednou s námi. To hovoří za vše,“ poznamenal Uličný, že Opava vlastně nedala žádným větším zaváháním Holici šanci ztrátu vymazat.

Dvě kola před koncem bylo zřejmé, že Opava si triumf nenechá ujít. Stále měla v tabulce šestibodový náskok, navíc si devítigólovou kanonádou se Slavičínem výrazně vylepšila skóre, které by rozhodovalo v případě totálního opavského kolapsu v podobě dvou porážek.

V následujícím dějství pak Holice padla ve Frýdku-Místku a Opava hrála v Zábřehu už jako jistý postupující.

V té době už bylo veřejně známo, že Uličného po sezoně vystřídá na holické lavičce Oldřich Machala.

„Říká se sice, že ideální doba pro trenéra u jednoho mužstva jsou tři roky, ale pro mě jako Petra Uličného jsou to maximálně dva. Že skončím, jsem věděl už v zimě. Věděli to i hráči, přesto hráli na jaře tak, jak hráli. Za to jim musím ohromně poděkovat,“ řekl holický kouč.

„Před lety v Sigmě bylo také dopředu jasné, že přijde nový trenér, a nakonec jsme skončili až devátí, což mě moc mrzelo,“ ocenil přístup svých svěřenců.

Koho vyzdvihnout?

Za sezonu chválil prakticky všechny hráče.

„Vyzdvihnout bych mohl třeba brankáře Vojtu Šroma, který přes svůj mladý věk podával výborné výkony. Určitě má i na vyšší soutěž,“ řekl Uličný.

„Pochválit ale musím také kluky ze zálohy. Onofrej, Kovář, Čtvrtníček, Bednář – to byla velká síla. V obraně hráli výborně Lukášek s Polákem, ale musel bych jmenovat i Dadáka, Kopeckého a další. Opírali jsme se o dobrý týmový výkon. Mužstvo je jednoznačně druholigové kvality. Moc Holici budu přát, aby v příštím roce postoupila,“ prohlásil Uličný.

Nejlepším jarním střelcem byl se sedmi góly Stanislav Zedníček.

„Přitom to měl s Obalem hodně těžké, protože v útoku jsme měli velikou konkurenci. Rochter, Tögel, Korčián nebo Kobylík asi nedostali tolik prostoru, kolik by si představovali, ale to je fotbal. Toto mužstvo je opravdu velice silné,“ zopakoval Uličný.

„Jak říkám, příští rok jim budu hodně fandit. Vzpomínky na holické angažmá budu mít jen ty nejlepší. Jak díky hráčům, tak vedení, se kterým jsme se rozešli přátelsky,“ uvedl protřelý prvoligový kouč.

Na Slavonín má prý Uličný ještě čas

A co bude s populárním kormidelníkem Johnem?

„Budu chodit na fotbaly, protože fotbal miluju. Na Holici, na Sigmu, občas i na další mančafty, kde jsem trénoval,“ říká kouč, který v první české lize vedl sedm různých mužstev, z toho Brno a Zlín dokonce dvakrát. K tomu také slovenský Ružomberok.

Momentálně prý ale žádné nabídky nemá. „Stále se však ještě cítím v plné síle,“ usmívá se svým nezaměnitelným způsobem.

„Každopádně jsem teď v období, že když nabídka přijde, můžu o ní uvažovat, když nepřijde, tak se nic neděje,“ hodnotí svou situaci s nadhledem.

„Když už nepřijde nic, tak se nic neděje. Mám už nějaké roky. Profesionálním fotbalem jsem se mohl živit přes čtyřicet roků a to považuju za obrovské štěstí. Málokdo má své zaměstnání jako koníček. Toho si opravdu moc vážím,“ vykládá jednašedesátiletý kouč, který své trenérské putování plánuje zakončit v okolí domova.

„Dolany, Slavonín, Nemilany… Tam bych kariéru zakončil rád. Ale na to přijde ještě řada, až budu mít ten skutečný důchodový věk, těch pětašedesát. Jestli by mě tedy vůbec chtěli angažovat,“ směje se fotbalový šprýmař.