Jaký byl důvod vašeho odchodu ze školství?
Byl jsem ve školství hrozně rád a určitě bych neodešel, pokud by podmínky, především ty finanční, byly jiné než byly a než jsou i dnes. I když si myslím, že se situace už částečně zlepšila. Stále ale ohodnocení učitelů není na té úrovni, jak by si asi zasluhovali.

Jak jste byl jako učitel ohodnocován?
Učit jsem začal v roce 1992, kdy byly platy opravdu hodně nízké. Moje žena byla se synem na mateřské a bydleli jsme v podnájmu. Říkal jsem si s nadsázkou , že žiju jak středověký pacholek, jen za stravu a byt. Když jsme zaplatili, co jsme měli, tak nám zůstalo jen pár peněz na jídlo. Z toho jsem byl hodně zoufalý a už tenkrát jsem si snažil a musel si nějakým způsobem přivydělávat.

Když jste pak odcházel, bylo to už lepší?
Ano, bylo. Odcházel jsem v roce 2003 a vzhledem k tomu, že i manželka pracuje ve školství, tak jsem měl možnost sledovat platy i nadále. Určitě se mzdy zvedly a přibližují se úrovni , které by asi měly dosahovat. I přesto je tam určitě slušná rezerva.

Teď pracujete v pojišťovnictví, proč zrovna tenhle obor?
Mě finance vždycky zajímaly. Přivydělával jsem si jako mnoho jiných učitelů. Prodával jsem stavební spoření a později pojištění. Tahle práce se mi celkem líbila a když se mi pak naskytla jedna významná nabídka, musel jsem se rozhodnout a odešel jsem. Byla to možnost, která se vyskytne možná jednou za život.

Bylo pro vás těžké změnit povolání?
Hodně. A to i pro studenty. Volali mi rodiče některých žáků, abych neodcházel. Potěšilo mě to, ale byl jsem zároveň smutný. Ve školství jsou ale nastavené podmínky tak, že i když se ředitel snaží a nějaké finance navíc sežene, tak se peníze přidávají plošně. A ten rozdíl, jak může dobrého nebo horšího učitele ohodnotit , je minimální. To se v soukromé sféře stát nemůže.

Má vaše nynější povolání oproti učitelství , kromě výše platu, ještě nějaké jiné výhody?
Flexibilita , především časová . Svůj čas si uzpůsobuji podle toho, jak potřebuji. Práci si můžu udělat později nebo dříve, pracovat třeba tři dny velmi intenzivně a pak mít v případě nutnosti třeba dva dny volna.

Jaký byl poměr žen a mužů v Hejčíně?
Bylo tam více žen, ale ne zdaleka tak, jak je tomu na základním školství. Nikdy jsem to nepočítal, ale tipl bych si tak šedesát ku čtyřiceti procentům vedly ženy. Tedy relativně vyrovnané. V ženském kolektivu se mi ale pracovalo celkem dobře, samozřejmě někdy je pohled ženy na věc jiný než mužský. Ale spolupráce byla většinou bezproblémová.

Jak vy osobně vnímáte poměr mužů a žen ve školství?
Myslím si, že by bylo dobré poměr změnit. Recept je na to relativně jednoduchý, ale bohužel na něj nejsou peníze.

Tím receptem myslíte motivovat muže dobrým platem?
Je to základ. Představa, že muž má stejný nebo dokonce ještě o něco nižší peníz než manželka, což se v mnoha případech stává, by mě osobně vnitřně urážela. Cítil bych se provinile. Pokud by bylo učitelské místo dobře zaplacené, tak by se do školství spousta mužů vrátila. A nebo ti, kteří vystudují, by ve školství zůstávali a neodcházeli. Navíc si myslím, že ti bývalí kantoři , kteří by se vrátili zpátky ze soukromé sféry, by do výuky mohli přinést řadu nových impulsů, mohli by školský život obohatit.

Pokud by byl lepší plat, vrátil byste se na místo učitele?
I ve chvíli, kdy jsem odcházel, tak jsem kolegům říkal , že se jednou vrátím. Ta práce mě bavila a určitě mi v životě chybí . Navíc každodenní setkávání s mladými lidmi a jejich názory člověka udržuje mladého a při relativně čerstvé mysli. Vrátil bych se velmi rád , ale jen na pár hodin výuky týdně – abych profesně nezakrněl. To by byl asi ideální kompromis.