Při posezení u některého ze staročeských jídel může mít strávník pocit, že tahle restaurace musí v Olomouci fungovat ve své dnešní podobě možná celá desetiletí. Svádí k tomu zejména původní dřevěné obložení, které pochází zřejmě z meziválečných časů.

Hospodu přitom založil majitel František Pavlík před pouhými čtrnácti lety. Tehdy vystřídala takzvanou dietní jídelnu, jíž zde provozoval podnik Restaurace a jídelny od roku 1971.

„Na vnitřku budovy se velmi podepsal socialistický realismus, byl katastrofálně zdevastovaný. Museli jsme obnovit klenby, které byly zazděné, ale i původní vchod s portálem ze Ztracené ulice. Do jídelny se totiž vstupovalo z boku,“ vzpomíná zakladatel restaurace.

Ten si pro restauraci vybral pojmenování U Kejklíře. Jak se název zrodil?

„Dům je kulturní památkou, podařilo se v něm obnovit spoustu různých historizujících prvků. Najdeme v něm například dochovanou starou malbu. Olomouc byla vždy spjatá s uměním a kočovní kejklíři k její historii patří,“ vysvětluje hostinský, jehož profesní kořeny sahají několik generací nazpátek. Zájezdní hostinec provozoval v Litovli již jeho praděd.

Trojkřídlý palácový dům s gotickými sklepy byl více než sto padesát let v rukou rodu Podstatských. Ti ho nechali v polovině osmnáctého století přestavět na barokní palác.

Ve století následujícím fungovala v tomto domě vinárna, kterou později vystřídal výčep plzeňského piva. Hospoda se jmenovala Erste Pilsner Bierhalle, na přelomu století pak hosté u mariáše s Plzní vysedávali u Englische nebo také u Brejníka.

Pivnice fungovala i po druhé světové válce, ale jen do roku 1950.

List s novou kapitolou začala hospoda psát docela nedávno, když změnila svůj název na Staročeskou restauraci. Ještě více než předtím se chce zaměřit na staré osvědčené recepty z kuchařek konce devatenáctého století.

Se změněným názvem vykročila restaurace do nových časů. Tím spíše, že dům se nedávno ocitl v rukou nových majitelů. Nakolik bude současná éra pro pohostinskou tradici v domě příznivá, ukáže možná již blízká budoucnost.