„Nepořídila jsem, protože prý nemám svědka,“ líčí žena ze střední Moravy, která ze strachu z agresivního přítele chce utajit identitu.

Do problémů se dostala před třemi lety, když prodala dekret na byt a nastěhovala se do bytu svého přítele. „Peníze jsem zčásti vložila do podnikání a zbytek mu dala,“ vypráví svůj příběh.

Partner zpočátku nebyl agresivní. „Trvá to rok a půl. Velkou roli hraje alkohol. Není den, aby nepil. Víno nebo pivo popíjí do noci. Bojím se usnout, co zase bude…,“ líčí psychicky zlomená žena, která se dlouho rozmýšlela, zda se s příběhem svěří.

Bez přátel


Její partner, vysokoškolsky vzdělaný člověk, jí postupně zakázal veškeré kontakty s přáteli. Kontroluje ji telefonem a zjišťuje, kde je a co zrovna dělá. „V určitou hodinu musím být doma. Když to nestihnu, zamkne a nechá mě přede dveřmi, jak chce dlouho. Pak mi dělá naschvály, křičí na mě, musím mu posluhovat,“ popisuje a slzy jí kanou po tváři.

Má dceru a malou vnučku. „Dcera k nám nesměla vkročit. Teď jí povoluje krátkou návštěvu. Bydlí padesát kilometrů od nás, ale já u ní nesmím přespat. Řval na mě, že když tam zůstanu, ať jdu rovnou pod most,“ líčí.

Poté, co se agresivita stupňovala a muž ji surově znásilnil, začala uvažovat, že si vezme život. „Byla jsem u psychologa i psychiatra. Ale prášky nic nevyřeším,“ svěřuje se.

Přiznává, že i sama kolikrát v zoufalství chtěla křičícího tyrana zabít. „Nebyla bych první,“ vzpomněla případ Kamily Velikovské, která po dvaceti letech týrání muže zastřelila. „To taky není řešení. Dcera mě potřebuje. Jen díky ní a malé jsem ještě tady a snažím se to zvládnout,“ uvedla.

Neví, kam jít


Už několikrát chtěla odejít, ale nemá kam. Její dcera žije v podnájmu s malým dítětem. „Když jsem se ptala na radnici, jestli nemají byt, stačila by místnost, řekli, že jsou pro rodiny nebo matky s dětmi, ať jdu na ubytovnu. Tam se bojím, jsou tam samí muži. Psala jsem i inzeráty, ale ozývali se mi jen chlapi. Jenže já se nechci s nikým seznamovat.“

O tom, že od letoška existuje paragraf o vykázání útočníka z bytu, dobře ví, ale je přesvědčena, že její situaci neřeší. „Muž má známé na policii. Po pár dnech se vrátí a jak se dozví, že jsem něco podnikla proti němu, zabije mě,“ obává se.

Jako jedinou možnost vidí sehnat podnájem. Kromě úplaty je ochotná za bydlení i pomoci v domácnosti. „Pokud se někdo najde, kdo by mi poskytl trochu soukromí a klidu, pomohu mu s úklidem, hlídáním dětí,“ svěřila se žena, která je zaměstnaná a pokud by měla možnost bydlení v Olomouci, mázde přislíbenou práci.

Pomůžete?

Pokud chcete pomoci týrané ženě, jejíž příběh jsme zveřejnili, napište nám e-mailem: editori.olomouc@vlp.cz Případné nabídky zoufalé ženě předáme.

Redakce

 

PŘEČTĚTE SI DALŠÍ ZPRÁVY Z OLOMOUCKA

Moje OlomouckoSportKulturaPodnikáníČerná kronika