„Je to tradice, kterou se snažím udržovat. Hrozně mi totiž vadí vajíčka s nalepenými obrázky. To je něco hrozného,“ říká Ivanka Šamšulová.

Vajíčka se u nich doma na Velikonoce zdobila vždycky.

„Babička vyrostla na jižní Moravě a tam se dělala batikovaná vajíčka, to byla technika, kterou mě moje maminka učila od mala. Jsou to voskované kraslice, které se obarvily a rozehřátý vosk se z nich pak setřel. Já je teď už dělám jinak. Teď jsou totiž barvy tak špatné, že se musí vařit, ale vosk do horkého dát nemůžete,“ ukazuje na bílá a červená vajíčka ozdobená opačnými barvami vosku.

Zdobí i křepelčí vejce

K hanáckým kraslicím se dostala až na vysoké škole.

„S holkama jsme pro kluky dělaly vajíčka malovaná voskem. Přišla tam ale spolužačka z Hulína, že u nich se zdobí slámou a naučila mě to. Jediná jsem u téhle techniky vydržela,“ vzpomíná na studentská léta. „Není to náročné, jde spíš o výdrž a trpělivost,“ míní.

Přípravy na Velikonoce u Ivanky Šamšulové začínají s příchodem nového roku, tradičně zdobí až okolo stovky kraslic.

„Slepičí vajíčko, když už je vyfouknuté, odmaštěné a nalakované, tak u něj to vlastní lepení trvá dvě a půl hodiny. Kromě toho zdobím vajíčka od liliputčích slepiček, japonských křepelek, což jsou tak dvě hodiny. Taky ale dělám krůtí a kachní vejce. Když je od pštrosa, zabere to asi patnáct hodin práce,“ popisuje malérečka.

Není sláma jako sláma

Typickou technikou pro hanácké kraslice je zdobení slámou. Ne každá sláma je ale vhodná.

„Stébla si vybírám. Nejraději pracuji se sladovnickým ječmenem. Povařím je a pak vyžehlím. Vydrží i několik let. Vajíčka mohou být i hnědá, obarvuji si je a motivy si vymýšlím. Taky se řídím tím, co se lidem líbí,“ říká šikovná žena a prozrazuje, že černá je tradiční barva, která by měla hanáckou kraslici zdobit.

„Černá vyjadřuje úrodnou černozem, zelená, že se všechno zelená, modrá je obloha a červená je život, láska. Jsou to barvy hanáckého kroje a pravý Hanák vždy sáhne po černém vejci,“ usmívá se Ivanka Šamšulová.

Doplňuje, že lak na vajíčkách by měl být matný, aby vynikl lesk slámy. Jenže to se zákazníkům až tak nelíbí. „Hanácké kraslice by navíc podle zvyklosti měly být na ošatce, nemají viset na šňůrce. To, kdybych je pověsila na šňůrku a přišel za mnou etnograf, vyčinil by mi, že je to špatně,“ směje se žena.

Jak snadno vyrobit kraslici?

Kdyby si chtěl někdo velikonoční stůl ozdobit vlastnoručně vyrobenými kraslicemi, přidává radu, jak to jde nejsnadněji.

„Jde o to jen potřít bílkem travičku, lístky, přilepit na vajíčko, dát do punčošky a obarvit. Většinou se vajíčka obarvují z cibule nebo ve vodě z červené řepy, to jsou jednoduché, původní techniky. Jedna známá oblepovala vajíčka lesklou stužkou, ale to je taky o trpělivosti,“ krčí rameny.

Kraslice míří i do světa

Výrobě typických hanáckých velikonočních kraslic se i s přestávkami věnuje už padesát let. Práce ji zatím stále baví.

„Vyčistím si u toho hlavu. Starala jsem se o nemocné rodiče, manžela a tohle pro mě byl relax. Zavřela jsem se do svého kamrlíku, pustila si rádio a měla čas jen pro sebe,“ vysvětluje. Její práce o největších křesťanských svátcích pravidelně zdobí nejen tuzemské domácnosti, ale i ty v zahraničí. Lucembursko, Německo, Rakousko, Slovensko, USA, Kanada, Francie nebo Kyrgizstán. Tam všude dělají její hanácké kraslice krásnější velikonoce.

Co však Ivanku Šamšulovou nejvíc potěší?

„Rozhodně pochvala, že se má práce lidem líbí. Ale ono je to na nich i vidět, když jdou okolo stánku a začnou se usmívat,“ uzavírá.