Tento případ není zdaleka ojedinělý a šikana v zaměstnání je bohužel častým jevem.

„Do zaměstnání jsem nastoupila v roce 2008. Poté, co mi uplynula zkušební doba, jsem podepsala běžnou pracovní smlouvu na dobu určitou. Krátce poté se ke mně začal kolega chovat neúnosným způsobem,“ uvedla Koudelková.

Podle ní o pár let starší muž už v zaměstnání působil deset let.

„Nikdy jsem nepřistoupila na tykání, přesto jsem často slyšela nadávky typu – ty krávo, pohni zadkem a pojď něco dělat,“ uvedla rozhořčeně mladá žena.

Jen si vykuřuje venku

Způsobů, jak znepříjemnit ovzduší na pracovišti, bylo podle ní nespočet – hlasitě hrající rádio, schovávání věcí, které potřebovala k práci, či kontrola denní docházky.

„Přitom jsem neměla pevnou pracovní dobu. Někdy jsem zkrátka podle něj nestihla přijet brzy, protože mám dvě malé děti. On už však vyčkával před vchodem a významně se díval na hodinky, že už je čas. Později jsem začala ve stresu jezdit do práce dříve než kolega, jen abych nemusela zažít tento nepříjemný okamžik,“ uvedla Terezie.

Vrcholem všeho bylo podle ní to, že spolupracovník proseděl celé dny s nohama na stole, zatímco ona dělala veškerou práci za něj.

„Dokonce jsem musela tahat i těžké věci, železné nebo dřevěné konstrukce. On se kolem motal s koštětem a předstíral, že zametá dvůr,“ řekla.

Muž své kolegyni vyčítal i každou cigaretu.

„Neustále na mě donášel a pomlouval mě, tvrdil, že nic nedělám, jen si vykuřuju venku,“ řekla.

Kolega řval rudý vzteky

Situace se vyhrotila, když kolega začal bezdůvodně křičet. Mladá žena měla strach, že ji může i fyzicky napadnout.

„Byl úplně rudý vzteky, jak na mě řval,“ vypověděla.

„Okamžitě jsem volala manželovi, že mám strach. Víkend jsem pak prozvracela a představa, že bych měla jít v pondělí do práce, pro mě byla nepředstavitelná. Místo toho jsem šla k lékařce a požádala ji, abych mohla být na nějakou dobu v nemocnici,“ řekla Koudelková.

Na psychiatrickém oddělení strávila jen týden, další dva měsíce pak byla v pracovní neschopnosti. Když se vrátila zpět do práce, nadávky začaly nanovo.

Známá: Bylo to neúnosné

Pracovní dusno potvrdila také Terezina známá, která si však přála zůstat v anonymitě.

„Bylo to neúnosné. Sama jsem si vyslechla nejednu nadávku nebo urážku,“ konstatovala žena.

Během posledního roku se podle ní situace na pracovišti zklidnila.

„Nevím, jestli to souvisí s Tereziným odchodem, nebo se ten člověk konečně začal nějak léčit. Každopádně se změnil,“ řekla.

Ředitel: Podejte si ruku

Nejhorší je, když má šikanující oporu v zaměstnavateli.

„Když se naše záležitost dostala až před kárnou komisi, řekl mi tehdejší ředitel společnosti, abych kolegovi podala ruku na usmířenou. To už na mě bylo moc. Nechápala jsem, proč bych to měla být já, kdo se má omlouvat. Byla jsem to já, kdo utrpěl újmu na zdraví a kdo kvůli neschopence přišel o peníze. Nehledě na to, že situace negativně ovlivnila i mé soukromí, především mé dvě děti,“ řekla Koudelková.

Policisté byli vstřícní

Když Terezie v jednání s nadřízenými neuspěla, obrátila se na policii, která její případ řešila formou přestupkové komise.

„Byli tam všichni milí a nápomocní řešit problém. Tím bych jim i za jejich lidskost chtěla poděkovat. Myslím, že bývalého kolegu přešel úsměv, když si pro něj do práce přišli policisté. Tehdy jsem se poprvé cítila bezpečně,“ popsala mladá žena, která nakonec ze zaměstnání odešla.

„Opustila jsem svoji vysněnou práci, která mě bavila, a ve které jsem byla dobrá. Ale teď už mám konečně klid,“ vysvětlila.

„Šikanou na pracovišti rozumíme všechno, co znepříjemňuje život druhému. Ataky mohou být psychické i fyzické a mohou se odehrávat přímo nebo zprostředkovaně,“ vysvětlil Radek Havran z kontrolního a právního oddělení olomouckého úřadu práce.

Právní řešení je na dlouhé lokty

Šikanu na pracovišti je možné řešit dvojím způsobem: právní anebo neprávní cestou.

„Ta první je hodně zdlouhavá. Neznám moc lidí, kteří by rádi trávili čas na soudech, nehledě na to, že jsou na zaměstnavateli závislí, proto někdy ani nechtějí svědčit a cokoli řešit,“ uvedl Havran.

Druhá cesta pak vede přes nadřízené. Čím košatější je totiž hierarchie firmy, tím pravděpodobnější je, že nadřízení a jejich vedoucí pomohou vzniklou situaci řešit.

„Je to koneckonců v jejich vlastním zájmu. Vnitřní rozepře v jakékoli firmě se vždycky projeví i navenek,“ dodal.