Přijelo sto padesát trubačů


„Akce se jmenuje Národní soutěž trubačů a v České republice se pořádá už potřinácté. Přihlásilo se sto padesát trubačů a soutěž jsme rozdělili na dvě kategorie: na ladění ES a B. Hraje se na lesnice a na borlice, to jsou menší signální lovecké rohy. Každá kategorie je ještě rozdělena na soubory a jednotlivce. Hodnotí se přesnost provedení hraní,“ uvedl pořadatel Jan Jeniš.

Děti i dívky


Sobotního soutěžení se zúčastnil také Honzík Oprštěný, kterému bude teprve deset let. „Děda hraje a mně se to hrozně líbilo, líbil se mi ten zvuk. Není vůbec těžké na lesnici hrát, cvičím tak hodinku dvě každý den. Až vyrostu, chtěl bych být myslivcem jako děda,“ řekl budoucí myslivec. V mysliveckém obleku přijela z Brna i Veronika Šimečková. „Troubím asi rok a tři čtvrtě, studuji lesnickou vysokou školu a u nás to je rodinná tradice, sestra hraje také. Náročné to není, chce to jen chuť a píli, to stačí. Mám tuhle hudbu ráda a když se můžu obléct do uniformy, je to slavnostnější a o něčem jiném,“ dodala jednadvacetiletá studentka.

Začal kvůli úrazu


To spolupořadatel Jan Jeniš začal troubit až kvůli úrazu. „Původně jsem hrál na pozoun, ale před dvanácti lety jsem se naboural na motorce a nevidím na pravé oko. Říkal jsem si, co budu dělat na honech, když nebudu moci střílet, a tak jsem z pozounu přešel na lesnici,“ říká Jeniš. „Troubení je jahůdkou na dortu. Můžete troubit v jakémkoli kostele, ale les je tím nejkrásnějším chrámem. Nikde jinde neuslyšíte sedmkrát ozvěnu z různých údolí. Myslivost totiž není pouze lov, ale především společenská událost,“ říká Jeniš.