„Blížily se hody a do dědiny zrovna v pondělí 7. července dorazili kolotočáři. Povodeň tak potom zažili na vlastní kůži,“ vybavuje si jednu vzpomínku starosta Troubek Radek Brázda. „S odstupem času to vnímáme stejně jako jedenácté září. Každý si přesně pamatuje, co ten den a tu minutu dělal. A pamatovat si to bude až do smrti,“ shodují se místní.

Voda vtrhla do Troubek, ve kterých žije asi dva tisíce obyvatel, kolem jedenácté v noci.

Děsivá hrůza, apokalypsa, katastrofa - jiná slova pro to, co Troubky zažily, pamětníci nenacházejí. O bytí a nebytí rozhodovaly náhody. Špatné rozhodnutí mělo tragické následky.

Například starší manželé se chtěli ukrýt před stoletou vodou u sousedů. Zatímco ale jejich dům zkázu jako zázrakem přežil, obydlí rodiny, ve které se ukryli, se na ně zřítilo. Oba manželé pod troskami domu zahynuli.

Devět mrtvých, tři stovky domů šlo k zemi

Katastrofální záplavy si v Troubkách vyžádaly devět lidských životů. Zemřeli při nich většinou starší lidé s výjimkou čtyřiadvacetiletého mladíka, který chtěl zachránit babičku v sousedním domě, a ten na něj spadl. Smrt našel pod troskami domu.

Na památníku před kulturním domem v obci, který oběti připomíná, jsou tato jména: Růžena Hermannová, Jiří Hermann, Drahomila Řihošková, Emilie Skřenková, Ludmila Smolková, Božena Špalková, manželé Jarmila a Jan Vojtkovi a Jan Zaoral. Ten byl nejmladší obětí.

„V první fázi spadlo kolem sto osmdesáti domů, další byly tak narušené, že musely jít hned k zemi. Z obce v podstatě zmizelo 340 domů, ostatní byly poškozené. Celková škoda, a to včetně té na infrastruktuře, se vyšplhala na miliardu korun,“ bilancuje zkázu v roce 1997 starosta Troubek Radek Brázda.

Apokalypsa se ukázala ráno

O dům přišli i manželé Kalábovi, kteří už nenašli sílu znovu stavět a dnes žijí v Domě s pečovatelskou službou.

„Jsem Troubečák, takže jsem znal všechny, kteří tehdy přišli o život. Byli to naši sousedé. Nás zachránila přístavba domu, kde jsme se schovali a čekali na pomoc. Soused nás pak všechny převážel na člunu - mou maminku, manželku, sousedku i mě do rodinného domu, kde jsme přečkali na hůře,“ vylíčil šestasedmdesátiletý Josef Kaláb. Po třech dnech putovali i s manželkou do kasáren v Lipníku a rok bydleli v Přerově, než se vrátili zpět do Troubek.

„Po roce 1997 byli lidé, kteří prodali pozemky a z obce odešli. Někteří do Čech, častěji ale do Přerova. Začali se postupně zase vracet, starší do obecních bytů. Pak také rodiny, které vlastní parcely a postupně si je zastavovali s podmínkami, které byly stanoveny stavebním úřadem. Ty jasně říkaly, že se musí první obytné nadzemní podlaží zvednout, a nebo mít technické přízemí. Což mělo velký vliv v roce 2010, kdy voda udeřila znovu. Většina nových domů v obytné části vodu neměla, protože byly zvednuty a měly tak rezervu,“ doplnil starosta Troubek.

K nejhůře postiženým lokalitám v Troubkách tehdy patřily ulice Loučka I - IV., která v podstatě zmizela ze světa. Katastrofální následky byly ale i Na Dolách, v ulici Vrbí nebo K Záložně.

Apokalypsa se v plném rozsahu ukázala až 8. července ráno, kdy začala evakuace obyvatel.

Záchrana vrtulníkem ze střech se prováděla tak, že byli lidé zavěšeni na lano. Jen u hřiště byl prostor nezaplavený, takže zde přistávaly armádní vrtulníky a převážely obyvatele zaplavených domů k přerovskému Prioru.

Od něj byli obyvatelé Troubek převáženi sanitkami a hasičskými vozy do škol, učilišť, kasáren, hotelů nebo na zimní stadion v Přerově. Zranění a podchlazení byli nejprve odváženi do nemocnice.

Vojáci podrželi zoufalé místní

Do záchranných prací a úklidu se po povodních zapojily armádní útvary, pomáhali hasiči z celé republiky, pracovníci charity, Českého červeného kříže a řady dalších organizací. Pomoc přicházela z domova i ze zahraničí.

S úklidem a demolicí objektů pomáhalo v obci 250 vojáků - místní přitom nejvíce vzpomínají na pomoc 71. záchranné výcvikové základny z Kutné Hory. Vojáci podle nich dokázali psychicky podržet obyvatele Troubek, kteří přišli o střechu nad hlavou.

„Uměli věcně a přitom velmi citlivě jednat s postiženými povodněmi. Je velká škoda, že armáda zrušila tyto útvary, speciálně vycvičené na pomoc při živelních katastrofách,“ soudí jeden z členů Sboru dobrovolných hasičů v Troubkách.

V obci tehdy působily útvary vojáků z Přáslavic, Mikulova, Janovic nad Úhlavou, Jínců, Vyškova, Hranic a Přerova. Velký díl práce vykonali profesionální a dobrovolní hasiči z celé republiky. Ve dnech 6. až 31. července bylo v akci 140 zasahujících jednotek a 698 hasičů.

Odvrácená strana: rabování

Odvrácenou stránkou, o které dnes lidé v obci neradi mluví, bylo rabování.

"Nerad to říkám, ale když jsem se vrátil zpět do polorozbořeného domu, zjistil jsem, že mi ze šuplíku zmizely věci. Nebyl jsem sám, kdo se s něčím takovým setkal," přiznal jeden z místních, který ale nechtěl uvést jméno. "Dělalo by to zlou krev. Je zbytečné se k tomu dnes vracet," uzavřel.