Poté, co se našel vhodný dárce, nakonec jako jedna z úplně prvních pacientek podstoupila v olomoucké fakultní nemocnici komplikovaný výkon.
„Měla jsem doma manžela a dvě dcery, které byly teprve v pubertě. Chtěla jsem žít, nikomu se nechce umírat v mladém věku," vzpomínala žena, která se intenzivně léčila tři roky.
„Řekli mi, že nadějí pro mě je transplantační program, který měl v Olomouci teprve začínat. V rodině nebyl vhodný dárce kostní dřeně, proto mi postupně odebírali vlastní kmenové buňky, na první odběry jsem ještě musela jezdit do Brna, protože na olomoucké klinice se program teprve postupně rozjížděl," líčila Hana Zittová.
Nemoc jí převrátila život vzhůru nohama. Přišla o práci, ale boj o holý život člověku přeskládá žebříček hodnot. Dnes je šestým rokem starostkou Kokor. Dcery jsou už dospělé a samy mají dvouleté děti.
„Mám dvě vnoučata. Dvojčata Ester a Patrika. Jsem opravdu velmi šťastná, že jsem se jich dožila, úplně jinak si je teď užívám," poznamenala.
Starostka a někdejší pacientka hemato-onkologické kliniky si v těchto dnes společně s dalšími pacienty, kterým olomoučtí lékaři zachránili život, a specialisty z olomoucké kliniky připomínají patnáct let od počátku transplantací kostní dřeně a krvetvorných kmenových buněk.
Olomouc je od té doby jedním z pěti špičkových center v České republice, kam s nadějí směřují lidé s leukémií, lymfomy a dalšími zhoubnými onemocněními krve a krvetvorby. Za patnáct let podstoupilo transplantaci téměř 900 pacientů.
close
zoom_in
Hana Zittová po patnácti letech na klinice, kde podstoupila transplantaci. Foto: FNOL/Egon Havrlant
