Rodák z Hranic, vyrůstal ve Zlíně, kde vystudoval gymnázium. Na olomoucké Univerzitě Palackého studoval medicínu, lékařskou fakultu absolvoval v roce 1993, v roce 2001 tam získal titul Ph.D v epidemiologii, hygieně a preventivním lékařství.

Drogové problematice se začal intenzivně věnovat už koncem devadesátých let, podílel se na vzniku Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti. Zabýval se rovněž možnostmi léčebného využití konopí a přípravků z něj, byl jedním z iniciátorů petice za zpřístupnění léčby konopím pacientům v ČR. Později působil jako poradce české vlády pro drogovou problematiku.

Stál u zrodu Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, podílel se na mnoha mezinárodních vědeckých projektech, vyučoval drogovou epidemiologii. Jako učitel působil rovněž na olomoucké univerzitě. Založil a vedl soukromou společnost pro výzkum a monitorování drogových závislostí.

V Olomouci zanechal Tomáš Zábranský znatelnou stopu. Během studentských let a po nich se angažoval v různých aktivitách, v devadesátých letech mimo jiné šéfoval novinám i hudební skupině. Několik let se věnoval překládání knih.

Jeho tehdejším souputníkem a kolegou byl překladatel David Záleský. Ten se pro Deník podělil s osobní vzpomínkou na blízkého kamaráda, vždy "vyčnívajícího a rozlítaného".

Vzpomínka na Tomáše Zábranského

Tomáš vždycky vyčníval. Nejenom svou výškou ale i svými názory a postoji a nebál se toho, naopak, spíš mu to dělalo dobře. Jeden příklad za všechny: ještě na medicíně měl dlouhé vlasy (což byla v té době taky provokace), a přestože na ně byl patřičně hrdý, když mu začaly krátce po dostudování řídnout, šel dohola. Dávno předtím, než to udělal Bruce Willis, dávno předtím, než to začalo být „cool“.

Nějak byl vždycky dva kroky před ostatními, muziku a knížky, které teprve získávaly na oblibě, měl už dávno naposlouchané a načtené. V tom byl trochu jako David Bowie, kterého ostatně miloval.

S Tomem jsem se potkal někdy na podzim roku 1992, kdy mě zastavil před olomouckou kavárnou Studentcentrum a oznámil mi, že má kapelu a já v ní budu zpívat. Když vám tohle řekne 192 cm vysoký chlapík celý v černém, nereptáte a jdete.

Ke kapele se přidaly noviny Telegraf, kam jsme oba v těch rozevlátých devadesátkách, kdy novinářům stačil názor a základy pravopisu, přispívali, pak týdeník Patriot, kde Tomáš dělal šéfredaktora a já psal o všem možném, a posléze, když týdeník zase skončil, mi sdělil, že má knížku od Johna Lennona a že ji spolu přeložíme.

Dalších pět let jsme tvořili překladatelskou dvojici, která zvládla převést do češtiny 16 knížek, tu lépe, tu hůře, od ceny Obce překladatelů (za toho Lennona) po výhrůžky redaktorů, že takhle teda ne – inu, devadesátky.

Tomáš mě vždycky udivoval, kolik věcí dokáže dělat najednou, že při překládání a kapele ještě pracoval jako radiolog v Prostějově a začal se vážněji zabývat drogovou problematikou, ve které nakonec našel své poslání. Ovšem to, že přestává překládat a začíná se naplno věnovat něčemu jinému, mi tak nějak oznámit zapomněl. Ano, rozlítaný, to je další výraz, který ho dobře vystihuje.

A rozlítaný byl dalších 15 let, kdy pomáhal ustavit Centrum adiktologie při Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN, pracoval pro českou vládu, EU i OSN, jezdil po celém světě, řídil výzkumné projekty, učil a stal se skutečně světově uznávanou osobností v oblasti výzkumu závislostí.

Zpomalit musel až poslední dva tři roky, k čemuž ho donutil jeho zdravotní stav, odpovídající míře nasazení, jaké neustále vynakládal. Ale nestačilo to a ten kyslíkový dluh, na který celý život jel, ho dohnal.

Tome, bylo mi velikou ctí.

Dave