Do školy tam normálně chodil až do čtvrtka 12. března. Pak prezident Andalusie vystoupil se sdělením o uzavření škol nebo obchodů. A to byla ta chvíle, kdy se studenti rozhodli pro návrat. Bylo to skutečně last minute, posledním letadlem z Málagy.

„Nebylo to tak hrozné, ale to díky tomu, že jsme utekli na poslední chvíli. Tuším, že to bylo poslední letadlo, které z Malagy letělo. Takže to bylo ještě relativně v pohodě, ale například naše slovenské spolužačky žádný let nesehnaly a dorazily domů teprve včera nějakou vládní karosou. Doma jsem už od minulé soboty, ale ještě ne úplně doma, jsem v jiném bytě v karanténě,“ řekl Vojtěch Rusin.

Zpočátku se přitom zdálo, že až tak velký problém ve Španělsku nevznikne.

„Myslím, že to tam šíleně podcenili. Od prvního dne opakovali, že se poučili z Itálie a takový scénář tam nenastane,“ řekl Rusin.

„Do poslední chvíle jsme byli v relativním klidu, i proto, že naší provincii (provincia Granada) se to dlouho vyhýbalo, neměli jsme potvrzené případy, zatímco v País Vasco (Baskicko) y Comunidad de Madrid (Madrid) už byly zavřené školy a byla tam spousta nakažených. Spíše jsme si říkali, že by nám to mohli zavřít také, ale do poslední chvíle byla škola otevřená, poznamenal.

V provincii Granada, kde pobýval, se první potvrzený případ objevil až ve čtvrtek 12. března ráno.

„Byli jsme jedna z posledních provincií, kde se potvrzení nákazou koronavirem objevilo. Ale do té doby se všichni chovali, jako se nic nedělo. Ještě celý ten den jsme byli na univerzitě. A až po třech dnech univerzita vydala prohlášení, že nevidí důvod k tomu rušit výuku. To bylo v 15 hodin. A vpodvečer potom prezident Andalusie vystoupil s tím, že se ruší výuka a od víkendu zavírají obchody, je zákaz návštěv muzeí, památek a tak dále,“ řekl Rusin.

A to byla ta chvíle, kdy se rozhodl pro rychlý návrat zpět do vlasti. „K večeru jsme si šli nakoupit, to už bylo téměr vše v marketech vyprodáno. A pak jsme usoudili, že bude lepší jet domu… Koupili jsme si rychle letenky a hned další den jsme letěli z Malagy do Prahy,“ podotkl.

Utekli jsem za pět minut dvanáct

Zatímco státy Evropské unie hlásily poměrně dost nakažených, Španělsku se koronavirus dlouho vyhýbal.

„Bylo tam jen pár případů na Kanárských ostrovech a to byli turisté. O dva týdny později to přišlo z ničeho nic a najednou se začala potvrzovat spousta případů,“ řekl Rusin a pokračoval.

„Nejdříve v jednotkách, kdy jsem ještě domů psal, že už máme zhruba 60 případů, když v České republice byly tři, pokud si dobře pamatuju. Pak to lětělo v desítkách nahoru, poté ve stovkách a teď už to nabíhá v tisících (pozn. aktuálně 47 600). Zprávy a novinky jsme sledovali několikrát denně jak v českých médiích, tak ve Španělsku.“

Přesun zpět ze Španělska domů nebyl jednoduchý. Vše začalo 12. března.

„Ten den byl pro nás celkově hektický, od rána do 16.00 jsme byli ve škole. Sledovali jsme zprávy, jak to s námi bude dál a ještě nás vůbec nenapadlo, že bychom měli jet další den domů. Ještě ráno v ten den, jsem si psal se spolužáky z Madridu, kteří už odjeli domů, protože situace tam už byla týden rapidně horší. Ptali se nás, zda o tom také přemýšlíme a dospěli jsme k názoru, že k tomu zatím není důvod. Po škole jsme si šli nakoupit poměrně velký nákup, i proto, že spousta zboží bylo vyprodáno - ovoce, hygienické potřeby, vajíčka, maso, těstoviny. Došli jsme domů a dál jsme to neřešili. Večer po proslovu prezidenta Andalusie jsme se již zamysleli nad aktuální situací a po konzultaci s rodinou jsme se rozhodli koupit letenky na další den z Málagy a odjet domů. Nakonec se ukázalo, že to byl dobrý nápad a utekli jsme za pět minut dvanáct, posledním nebo předposledním letadlem z Málagy do České republiky,“ popsal rozhodnutí k návratu.

Španělé bez roušek a na všechno čas

Ačkoliv se zpočátku mohlo zdát, že situace je relativně pod kontrolou a nic se ve Španělsku nemůže vyhrotit, bylo nakonec všechno jinak.

„Přišlo nám, že k tomu přistupovali podle toho klasického jižního modelu, že všechno je v klidu a na všechno je čas. I přesto, že od prvního dne deklarovali, že se poučili z Itálie a podobný scénář u nich nehrozí. Na ulicích to vypadalo, jakoby se nic nedělo,“ řekl Rusin.

„Do toho osudného čtvrtka jsme lidi na ulicích s rouškami téměř nepotkali, a když ano, šlo vidět, že jsou povětšinou turisté. V pátek jak jsme se vraceli domů a ve městě už byly potvrzené případy koronaviru, tak jsme měli na sobě respirátory a všichni na nás podivně koukali, jakože proč to vůbec máme, že se nic neděje,“ podotkl.

Samotná cesta zpět proběhla hladce. Na španělském letišti bez kontroly, doma v České republice už to bylo podle nařízených opatření.

„Na letišti v Málaze žádné kontroly neprobíhaly. Vládou již byl zakázán vstup cizincům do České republiky, takže jsme letěli jen Češi. Ti k těm rouškám také měli zajímavý přístup, vypadalo to, že je téměř nikdo nemá… Všichni jsme procházeli kontrolou, čekali u gatu a ti Češi si je začali nasazovat až při vstupu do letadla. Téměř všichni. Zatímco na letišti, kde byla spousta jiných lidí, se procházeli bez roušek. To jsme moc nepochopili,“ popsal nástup do letadla ve Španělsku.

„Po příletu nás kontrola čekala, jak pasová, že jsme Češi, tak nám měřili teplotu. Jelikož jsme přijeli asi dvě hodiny po půlnoci na sobotu, již pro nás platilo vládní nařízení povinné karantény pro cestující z rizikové země. Ale do karantény bychom šli i tak, kvůli našim rodinám. Návrat do České republiky a oznámení o karanténě jsme hlásili našemu praktickému lékaři,“ řekl Rusin.

Spolu v karanténě. Jídlo nosí rodiče

Po návratu z rizikové země musí být dva týdny v karanténě. Co to obnáší?

„Čtrnáct dní bychom vůbec neměli vycházet z domu, předčasné ukončení nelze uskutečnit. Jídlo nám vozí rodiče, ať už moji, nebo mé přítelkyně. Měli jsme možnost jít každý k sobě domů do karantény, ale zvolili jsme náš volný byt, abychom byli spolu a neohrozili naše rodiny,“ vysvětlil Rusin.

Testovat na Covid-19 se povinně nemuseli.

„To ne, nebyli jsme se nechat testovat. I proto, že podle zpráv z médií je testů málo. Ale nevykazujeme žádné symptomy a cítíme se zdraví. Takže jen čekáme do vypršení karantény, což bude o půl noci z pátku na sobotu,“ podotkl.

Zpět do Španělska studovat už se nevydá.

„Do školy se už vracet nebudeme, pár dní po příjezdu jsme pořád nevěděli, co se bude dít a jak to dopadne, ale rozhodli jsme se ukončit mobilitu a budeme pokračovat ve studiu v Olomouci. Je teď zapotřebí vyplnit spoustu dokumentů, což už jsme udělali, ale čekáme na dodatečné zapsání předmětů na naší univerzitě v Olomouci. Mobilita v Granadě byla oficiálně ukončena,“ řekl Rusin.

Neblázněte, za dva týdny bude po všem

Vyřešit musí také další formality.

„Od univerzity, z fondů EU, jsme dostali finance na celý pobyt. Zbytek se tedy musí vrátit výpočtem zbývajících dní. Také nám oznámili, že můžeme zažádat o další potřebné peníze, o které jsme přišli jako kauce, nájem, či letenky. Jinak nám škola s návratem nepomáhala, jen přišlo doporučení, že bychom se měli všichni vrátit domů, zatímco už jsme byli na cestě na letiště. Ale věřím, že kdybychom tam uvízli, určitě by nám ambasáda pomohla,“ podotkl.

A přidal jednu zajímavost o španělském přístupu.

„Majitel našeho pronajatého bytu říkal, co blázníme, že to vyléčí teplo a za dva týdny je po všem … Nárust za ty dva týdny je 40000 … V médiích se tam hodně věnovali tomu, jestli ten vir zabije teplo a bude díky tomu Španělsko v pohodě,“ poznamenal Rusin.

Petr Pelíšek