Restaurátoři provádějí na morovém sloupu konzervační zásah. Poslední památka zažila někdy v roce 1992. Za tu dobu už se na ní podepsalo počasí a na sochaře tak kromě plánovaného čištění a zpevňování kamene čekalo i překvapení.

„Zásadní věc je trhlina ve vrcholové soše Panny Marie, i když je zmiňovaná ve zpracovaném průzkumu a záměru restaurování. Tam je uvedeno, že probíhá zeměkoulí. Po očištění jsme zjistili, že jde dál do sochy a rozbíhá se vodorovným směrem na obě strany. Navíc se od posledního zásahu asi o milimetr rozšířila," popisuje akademický sochař a restaurátor Martin Kovařík.

Bude proto potřeba sochu sledovat, protože v příštích letech by mohla být ohrožena její statika.

Nyní se ještě musí dodělat chybějící levý nárt u svatého Šebestiána, kterému schází i prsty na ruce. Tady už se restaurátoři dostávají dál než k čistění.

„Jdeme k plastickým věcem a kompletním repasům. Noha se musí na originálu namodelovat, sejmout v sochařské hlíně a v dílně se formuje. Udělá se faksimile z umělého kamení a opět se přilepí," vysvětluje postup specialista na kámen, štuk a keramiku, jenž v Olomouci pracoval například na průčelí katedrály svatého Václava.

Dvacet roků od posledního zásahu je podle Martin Kovaříka příliš. Solitérní sochy by se měly kontrolovat po pěti až sedmi letech, jinak kámen vlhne a ulpívají na něm mechy a lišejníky. Přirozené tmavnutí, kterého si kolemjdoucí všímají, však závada není.

„Lidi irituje, že to vypadá podivně černě, ale není důvod ty skvrny odstraňovat, navíc za ta století už jdou několik milimetrů do hloubky," podotýká Kovařík, že se čistí jen neprodyšné povlaky.

Opravy Mariánského sloupu, který v letech 1716 – 1724 stavěl Václav Render jako poděkování za odeznění morové epidemie, mají být hotové koncem července.

SOUVISEJÍCÍ: Dolní náměstí je opravené. Ale bez laviček a košů, opět se řeší světla