Esenciální roli v tom hrají svatební šaty. Já si první nákres udělala někdy ve druhé třídě, v osmnácti už jich měla solidní sbírku. Pravidelně, když naši odjížděli v létě na dovolenou, jsem podnikala tajné mise mamince do skříně a před obrovským zrcadlem si zkoušela ony dlouhé, bílé, krajkové nádhery.

A teď k tomu došlo. S rozšířenými zorničkami jsem projížděla webové stránky, listovala časopisy a v odrazu skla vitrín svatebních salonů si ve vystavených modelech představovala samu sebe. „Pojďme nějaké vyzkoušet!" navrhla spontánně kamarádka, když jsem jí v kavárně ukazovala čerstvě nasazený zásnubák. Polilo mě horko. „Už je to tady! Už nastal ten okamžik, kdy se z Popelky začíná stávat obdivovaná princezna. I na mě konečně došlo!" lítalo mi hlavou sem a tam, jak jsme razily cestu k salonu.

Když jsem stála u stěn obložených desítkami modelů, připadala jsem si najednou jako v ráji. „Jak vám můžu pomoci?" zeptala se prodavačka. „Hledám pro sebe svatební šaty," řekla jsem stydlivě. Paní si mě změřila od hlavy až k patě. „Kdy máte termín?" „Příští rok v polovině září," říkala jsem ještě nesměleji, protože jsem si tam připadala deset měsíců předem jako potřeštěná hysterka. „Jdete včas, na tu dobu už máme rezervace, ale určitě něco najdeme." Někdo má šaty zamluvené třeba rok dopředu? Polilo mě horko podruhé.

Odebrala jsem se do kabinky a kamarádka s prodavačkou prohledávaly zdroj. Nutno říci, že měly výběr dost omezený. Moji figuru totiž doma s oblibou komentují slovy, že se přese mě svítí a za větrného počasí mi nutí do kabelky cihly. Ale podařilo se jim vypátrat šest kousků.

V prvním jsem vypadala jako cukrová vata, což bylo publikem hodnoceno kladně. Druhý připomínal divoženku, třetí nevím, ale byl strašný. Čtvrtý se mi docela líbil, v pátém jsem sice měla poprvé za život pořádná prsa, ale nemohla jsem dýchat. Šestý už jsem odmítala obléct. Tak jo, kolik stojí půjčení toho čtvrtého modelu? Kolik??? Polilo mě horko potřetí.

Domů jsem šla zklamaná. „Žádná princezna, vypadalas jak šašek," rekapitulovala jsem si v hlavě saténovou estrádu a upadla do deprese. Z ní mě dostala za pár dní kolegyně. „Znám výbornou švadlenu. Nechceš zkusit se s ní domluvit? Určitě bys byla spokojená." Ožila jsem, sedla ke stolu, oprášila malůvky a vytvořila své šaty snů.

„Jo, tohle nebude problém, vyberte nějakou hezkou látku nebo vám s tím i pomůžu, pokud nevíte co a jak," znělo mi do uší jako rajská hudba. Vybrala jsem si nádherné hedvábí, opatřila podšívku, tyl, jemné aplikace a vše, včetně svého dětského snu, odevzdala do šikovných rukou paní švadleny. Snad mi můj sen o krásné princezně, kterou manželským polibkem probudí její princ do nového života, pomůže splnit.

Autor: Anna Zapletalová