Výstava čtyř desítek Štreitových fotografií je nyní k vidění ve hale chirurgického komplexu olomoucké fakultní nemocnice. Ve čtvrtek 14. května měla vernisáž, potrvá do 29. května.

Jindřich Štreit poprvé v životě použil při své tvorbě barevnou fotografii, protože mu barevné ztvárnění přišlo u některých snímků jako přiměřené k tématu a podstatné. Také se barevností staly fotografie více apelující.

Sám Štreit se podrobil několika vyšetřením pro podezření z choroby. A právě nemocnice a čekárna na urologii se stala námětem pro uskutečnění projektu Tichá nemoc. Fotit v prostředí ordinace, kde se pacienti vyšetřují, nebo snímat ty, u nichž je rakovina už potvrzena, je více než složité.

„Nejtěžší to bylo z toho důvodu, že dostat se do takovéhoto prostředí je opravdu neobvyklé a právě ta komunikace s pacienty je otázka etická. My chlapi jsme takový ti velcí frajeři a najednou se dostáváme do velmi choulostivých situací, které to mužství tak degradují, že to je až na hranici možností,“ řekl fotograf.

Najít cestu k tomu, aby fotografovi jeho objektem začal důvěřovat, v tomto případě bylo ještě obtížnější než u obvyklého fotografování.

„Ve chvíli, kdy je člověk nemocný a je v rukou lékaře, je schopen vydržet všechno. I to, že ho někdo fotí. Ovšem projekt se podařil především díky celému oddělení urologie v čele s přednostou Vladimírem Študentem,“ prozradil.

Fotografie série Tichá nemoc mají sloužit především jako prevence, jako nástroj, který přivede mužskou populaci na urologické vyšetření.

„Nejprve jsme oslovili význačné osobnosti, jako je například bývalý fotbalový trenér Karel Brückner, které sem přicházejí na kontrolu, aniž by rakovinu měli. Potom jsme fotili pacienty, kteří už nález mají, ale podstoupili operaci a zařadili se zpátky do života, to vše jen pro to, že přišli včas. Závěrečné snímky jsou o pacientech, kterým se už personál snaží zmírnit bolest a kvůli pozdnímu příchodu je u těchto lidí ten konec nevyhnutelný,“ popsal obsahy a tváře z obrazů.

Mimořádným příkladem je postava zesnulého zpěváka Pavla Nováka, kterého půlroku předtím sledoval a zachytil až téměř do jeho konce.

Záměr Štreitových fotek je více než zřejmý. Tichá nemoc má být impulsem, který spousta mužů zatím hledá. Impuslem k odvaze.

„Dosavadní reakce známých, kterým jsem fotografie ukázal, byla: zítra se jdu nechat vyšetřit. A to bylo tím hlavním důvodem, proč jsem se do toho pustil, aby se muži nebáli a na vyšetření rozhodně přišli,“ dodal fotograf.

Veronika Kolesárová