Pro někoho jsou pestrobarevné plakáty, visící panáci a páry střevíců nebo třeba v betonu zalité torzo panenky uměním a příjemným zpestřením jinak nudné tváře města, pro jiného je to vandalství a pro policii dokonce trestný čin. V každém případě tvůrci street artu provokují a málokdo jejich dílo přejde bez povšimnutí.
Sami sebe tito mladíci za kriminálníky určitě nepovažují… Svědčí o tom jak kultivované internetové stránky nejznámější olomoucké skupiny Crazy Crime, tak v poslední době třeba výstava street artu v olomouckém klubu Arktic.
Jak na pouliční umění reagují sami etablovaní výtvarníci, kteří se pohybují v již zavedených strukturách, kde nehrozí třeba konfrontace s naštvaným občanem nebo pořádkovými silami?
Výtvarník Petr Horák, který měl nedávno v olomouckém Café 88 výstavu, přiznává, že se mu street art líbí a dokonce jej ve formě fotografií sbírá.
"Street art je obranou a odpovědí na agresivitu a vyprázdněnost korporativního konzumního světa kolem nás," vysvětluje svůj názor na motivaci pouličních umělců sedmatřicetiletý výtvarník Horák.
Dodal, že sice někteří výtvarníci berou tento styl umění jako naivní lidovou tvorbu, podle jeho názoru je to ale pro umělce rozhodně inspirace. Olomoucký pedagog a výtvarník David Jedlička doplňuje, že se u nás street art zbytečně kriminalizuje.
"Má svou historii, má i své různé styly, jsou to rozhodně zajímavé věci," říká Jedlička. "Musí se to brát podobně jako třeba v hudbě hip-hop, který tak vznikl na ulici, ale je dnes respektovanou součástí hudební scény," dodává univerzitní učitel.
"Škoda, že se u nás nepořádají nějaké festivaly, že tu nejsou vyhrazené plochy," říká na závěr Jedlička.
A co na pouliční výtvarníky říká policie? Nijak je bohužel neodlišuje od obyčejných vandalů, kteří například spreji poničí cennou fasádu.
"Takové aktivity mohou být posuzovány jako poškozování cizí věci. Horní trestní sazba je ale stejná jako u sprejerství, to znamená až jeden rok vězení," informovala mluvčí olomoucké policie Marta Hanzlová.
