Počasí přeje v posledních několika letech snad každé Jízdě králů, kterou národopisný soubor Olešnica v Doloplazích na Olomoucku pořádá. Ovšem tropické teploty, které panovaly v neděli po poledni, už byly na některé návštěvníky moc.

„Na Jízdu králů jsme přijeli asi potřetí, je to krásná tradice a už se dodržuje málokde. Jsme rádi, že kvůli tomu nemusíme jezdit až na jižní Moravu. Je to tady pěkné, ale ty tropické teploty nás tentokrát zmáhají. Obdivujeme členy Olešnice, že vše zvládají v krojích," přihlíželi Jízdě králů manželé Marie a Pavel Kovářovi z Olomouce a osvěžovali se v parném odpoledni chlazenými nápoji z nedaleké hospůdky.

Plné ruce práce s obsluhováním krojovaných dětí, které posedávaly u stolu před statkem, kde byl ukrytý král, měly také sestry Iva a Jana Zbořilovy. Přinášely občerstvení, pití a koláčky, které také napekly.

„Těsto jsme zadělávaly ze 40 kilogramů mouky přesně o půlnoci z pátku na sobotu. První koláčky jsme z něj měly hotové okolo třetí hodiny ranní. O půl sedmé ráno naši desetičlennou skupinku vystřídala druhá a my si mohly jít odpočinout," popsala přípravy čtyřiadvacetiletá Iva Zbořilová.

Členkou národopisného souboru Olešnica je už od šesti let. Koláčky na Jízdu králů pekla s ostatními členkami a příbuznými poprvé asi ve dvanácti letech.

„Od té doby jsem ani jednou nevynechala. Práce je s tím opravdu hodně a hodí se každá pomocná ruka. Pečeme stovky malých ‚svatebních' koláčků a také velkých hanáckých. Jsou plněné tvarohem a zdobené švestkovými nebo hruškovými povidly a drobenkou. Dřív jsme je pekly v domě mé babičky, v posledních letech je připravujeme v sále místního kulturního domu," vzpomněla Iva Zbořilová.

Patnáctileté sestře Janě ještě na poslední chvíli upravovala vyšívanou pentli na kroji. Obě zastávají názor, že tradice se musejí dodržovat bez ohledu na počasí a tak je nutné v kroji vydržet i v tropických vedrech.

„Těch pár hodin se dá přežít. Oblékly jsme si kroje na všední den, v tom svátečním by nám bylo ještě větší horko. Stejně na sobě ale máme tři spodničky, sukně, zástěry, kolem krku škrobené krejzly a na hlavách šátky. Alespoň, že jsou na kroji krátké rukávy. Všechno dohromady to váží tři až čtyři kilogramy," odhadla patnáctiletá Jana Zbořilová.

Také ona je členkou Olešnice už od dětství. Její rodiče se v souboru seznámili a prarodiče jej před lety dokonce spoluzakládali.

„Máme folklor a Olešnici v rodině. Také proto jsme od malička pomáhaly při každé Jízdě králů a určitě se jich budeme zúčastňovat i v budoucnu," shodly se sestry Zbořilovy.