„U této skupiny uchazečů o zaměstnání zaznamenáváme výrazný nárůst podílu na celkové nezaměstnanosti, a to ze čtrnácti procent v roce 1998 na třicet čtyři procent v roce 2007,“ uvedl Jaroslav Mikšaník, vedoucí oddělení analýz a prognóz Úřadu práce v Olomouci. Podle něj umístění do zaměstnání u starších uchazečů komplikuje fakt, že téměř šedesát procent z nich má nějaké zdravotní omezení.

„Kombinace nepříznivých faktorů způsobuje, že téměř čtyřicet čtyři procent uchazečů nad padesát let je na ÚP registrováno déle než rok,“ pokračoval Mikšaník. Úřad práce tak chystá zvláštní skupinové poradenství, které by mělo začít fungovat od září. „Uvidíme, zda nová aktivita pomůže alespoň částečně řešit daný problém. Bude to sezení, na kterém budeme probírat možnosti získávání zaměstnání, jakým způsobem napsat životopis, jakým způsobem jednat u zaměstnavatele nebo jak vést pohovor,“ řekl Mikšaník. Nezaměstnaní, kteří se zúčastní tohoto poradenství, pak budou i aktivně volat na volná místa, která odpovídají jejich kvalifikaci. Naopak podle Hany Mackové z olomoucké personální agentury Start se situace se zaměstnáváním padesáti a víceletých lidí začíná pomalu zlepšovat.

„Je to individuální, ale myslím si, že to vůbec nesouvisí se zdravotním stavem. Spíš jde o náhled společnosti na tuhle věkovou skupinu. Mám za to, že je to rok od roku lepší, protože někdy před sedmi lety měl nejstarší člověk, o kterého měla firma zájem, pětatřicet let,“ uvedla Macková. Zaměstnavatelé si prý u této věkové skupiny cení dovedností a zkušeností.

„Například dáma, která dělala více jak dvacet let sekretářku, dokáže zaměstnavateli nabídnout stejně kvalitně odvedenou práci jako děvče, které má pětadvacet let. Samozřejmě jsou ale lidé, kteří dlouhodobě působí na jednom pracovním úseku a dělali jednu práci, ti se asi těžko setkají se stejným zaměstnáním. Pak se ale musí přizpůsobit. Myslím si, že to jsou lidé, kteří mají obrovskou touhu a chuť pracovat a mají zaměstnavatelům co nabídnout. Jsou flexibilní, mají už odrostlé děti a je velký předpoklad, že u zaměstnavatele zůstanou delší dobu,“ dodala Hana Macková.

Lidé ve věku okolo padesáti let však obavy o zaměstnání mají. Většina z nich je přesvědčena, že pokud o něj přijdou, nové už si nenajdou. „Skoro celý život dělám stejnou práci v jedné firmě. Průběžně se u nás propouští, takže se pořád bojím o práci. Nemám maturitu, neumím s počítačem a domluvím se jen rusky. V zimě, kdy firma nemá zakázky, nás nechávají za šedesát procent mzdy doma. Do důchodu mi zbývá jen pár let, a tak mám strach, kdo by mě zaměstnal,“ postěžoval si čtyřiapadesátiletý dělník, který si přál zůstat v anonymitě.