„Ti lidé jsou na cestě velmi dlouho a mají za sebou pro nás těžko uvěřitelné útrapy. Je to na nich vidět. Hlavně jsou vystrašení," říká.

Spolu s dalšími kolegy z univerzity, ale i Charity Olomouc, se do Maďarska a následně Rakouska vypravili před několika dny.

S sebou vezli hračky, kterých se během asi osmačtyřiceti hodin ve sbírce sešlo několik stovek. Plyšáky, autíčka nebo třeba panenky.

„Přijeli jsme do Budapešti, na tamní nádraží a naše cíle byly jednoduché, zmapovat situaci a zjistit co je potřeba. Jestli tam do budoucna naši dobrovolníci budou něco platní a taky si možná na místě utříbit názor na to, co se děje," vysvětluje Petr Bilík.

Snímky uprchlíků v Maďarsku a Rakousku

Uprchlíci v Budapešti. Foto: Vojtěch Duda

Za WC se stále platí

Nádraží Keleti ve východní části Budapešti je rozsáhlé, s obrovským suterénním prostorem a právě tam teď jsou stany a zástupy utečenců.

„Je to hrozné, maďarská vláda problém vůbec nezvládá. Chybí základní podmínky a jediné, co pro lidi na útěku před válkou na místě zařídili, je vývod z hydrantu s několika kohoutky. Například toaleta je i nadále placená – a to i pro dobrovolníky zasahující na místě," popisuje situaci a kroutí hlavou.

Na místě potkali většinou Syřany, občas Afghánce, několik Nigerijců.

„Jedna věc však musí zaznít: typově tam prakticky nejsou žádní mladí muži v Adidaskách, ale rodiče s dětmi v naprosto zoufalé situaci. Někteří totiž nemají ani na to, aby si zaplatili lístek na hranice a maďarská vláda je tam nechává čekat bůh ví na co," říká Petr Bilík.

Hračky fungovaly

Na nádraží tak česká výprava rozdala část pomoci a dokoupila vodu a potraviny.

Takovou radost, jakou hračky udělaly, ale nikdo nečekal.

„Měli jsme pochybnosti, jestli jde o dobře zvolenou pomoc. Ale brzy se ukázalo, jak skvěle hračky zafungují. Ti lidé jsou na cestách pravděpodobně velmi dlouho a mají za sebou pro nás těžko uvěřitelné útrapy. Je to na nich vidět podle prázdných pohledů ve tváři," popisuje.

„Ani náznakem se ale nestalo, že by někdo něco poptával. Jediné o co si někteří řekli, byla možnost si zatelefonovat svým rodinám, za což byli velmi vděční," poznamenává.

Lidé na nádraží nastupují do vlaků a jedou k maďarsko-rakouským hranicím. Přechod do Rakouska je aktuálně uzavřený, uprchlíkům umožňuje vstup sousední země pouze organizovaně.

Výjev jako z apokalypsy

„Na maďarské straně se nachází obrovské betonové prostranství, na němž je možné pozorovat apokalyptický výjev jako z nějaké válečné zóny. Něco, co žádné fotky nesdělí.

V den, když jsme tam dorazili, tudy přešlo čtyři a půl tisíce lidí, možná i víc. Na betonu leží dospělí i děti, na dekách, hadrech, některé děti pláčou. Syn staré paní právě hledal zdravotnickou pomoc. Všichni jsou před hranicí a mají strach, že se přes ni nedostanou," pokračoval prorektor olomoucké univerzity a vzápětí dodal, že přejezd přes hranice byl ale druhým šokem.

„Vypadalo to jako ve sci-fi. Zatímco v Maďarsku jsou dráty, policie, strašlivý nepořádek, tak ujedete patnáct set metrů do Rakouska a tam je absolutně uklizeno a všude vládne klid a bezvýhradná lidská vstřícnost. V Nickelsdorfu jsme narazili na skupinku důchodců. Stáli před domkem, kde jindy hrají amatérské divadlo, a kde sami vybudovali občerstvovací středisko pro uprchlíky, v němž se už dva týdny střídají na službách, plní úsměvů a radosti," popisuje překvapení.

„Bylo opravdu dojemné vidět, že jde jakoukoliv situaci civilizovaně zvládat. Stačí se zbavit strachu a předsudků. Rozdíl mezi západní a východní Evropu je přímo na místě opravdu šokující, nic podobného jsem nezažil od roku 1989," uzavírá.

Univerzita Palackého v Olomouci připravila na základě iniciativy rektora Jaroslava Millera plán humanitární pomoci pro uprchlíky. Sestavila odborný tým, který bude moct využívat jak státní a veřejná správa, tak například Charita nebo jiné neziskové organizace.

Univerzita tak může nabídnout pomoc například při sociální práci, v psychologickém poradenství, tlumočnictví, v právní oblasti nebo třeba při výuce českého jazyka.

„Připravili jsme tým, který bude pomáhat lidem v nouzi. Systém, který budujeme, by měl fungovat například i v případě živelných katastrof, a to jak v České republice, tak zahraničí. Za každé situace tak bude možné kontaktovat některého našeho odborníka, jenž v daném okamžiku pomůže," vysvětlil Petr Bilík, prorektor pro vnější vztahy Univerzity Palackého.

Stranou nezůstávají ani studenti, desítky z nich se už přihlásily do dobrovolnického programu. Univerzita Palackého vyhlásila sbírku hraček pro děti a her pro dospělé.

„Aktuálně je rozběhnutých několik sbírek. Charita Olomouc sbírá oblečení, přikrývky, spacáky, podložky na spaní a další věci. My sbíráme hračky a ukázalo se, že největší zájem je opravdu o ty nejklasičtější. Panenky a autíčka. Dětem se rozzářily oči a byla okolo toho docela mela. V tomhle jsou všechny děti stejné," doplňuje Petr Bilík.

Více informací o sbírkách zájemci najdou na www.olomouc.charita.cz nebo www.upol.cz