Jednou z těch, která má ještě o něco méně peněz, je pětatřicetiletá Gisela z Olomouce, která žije v Azylovém domě olomoucké Charity měsíc. „Dostávám peníze od úřadu práce a zbytek mi do životního minima doplácí sociálka,“ uvedla mladá Olomoučanka.

V azylovém domě je tak jako většina žen proto, že nemá kam jít. Její druh je ve vězení. Bydlela u jeho matky, ale po čase se musela odstěhovat. V ubytovně, kde žila poté, jí neprodloužili smlouvu, a tak se ocitla bez střechy nad hlavou, ale i bez dětí. Ty jí totiž odebrali.

„S těmi penězi, co mám, se mi nežije nejlíp. Když jsem měla děti u sebe, dostávali jsme něco okolo deseti a půl tisíce korun, z toho se už dá žít. I když děti stojí stále víc peněz,“ pokračovala Gisela, která začátkem května očekává dalšího potomka.

I přesto, že se jí v charitním azylovém domě líbí, chtěla by co nejdříve odejít do azylového domu pro matky s dětmi, kde by mohla bydlet spolu se svými dvěma dětmi. „Chci mít děti zpátky, nechci žít bez nich. Chci se o ně starat a mít je u sebe, chybí mi to,“ posteskla si.

Klienti podobných azylových zařízení, stejně jako pětatřicetiletá Gisela, využívají státní sociální pomoci maximálně. Pokud chtějí mít alespoň nějaké peníze, nic jiného jim ani nezbývá. Ale ne vždy je to jednoduché.

„Letos se toho zatím moc nemění. Loňské změny nás ale zaskočily. Lidé totiž mohli dostávat příspěvek na bydlení jen v místě trvalého bydliště a to celorepublikově zkomplikovalo poskytování sociálních dávek v hmotné nouzi – příspěvku na bydlení. Ti lidé, kteří tuto sociální dávku potřebují, většinou bydlí jinde, než mají uvedeno v občanském průkazu. Trvalo tak nějakou dobu, než se domluvila určitá pravidla,“ uvedla koordinátorka Azylového domu pro ženy Ivanka Maderová.

Například olomoucký magistrát tak začal poskytovat nikoli příspěvek na bydlení, ale jednorázovou částku pomoci v hmotné nouzi, a to po dobu tří měsíců, dokud dotyčný nezačne bydlet v azylovém domě. „Po těch třech měsících, kdy je už jisté, že tady bude žít, mu příspěvek na bydlení poskytnou,“ pokračovala koordinátorka.

Ženy, které v charitním azylovém domě bydlí a nemají děti, berou jen dávky pomoci v hmotné nouzi a celkem tak mají kolem pěti tisíc.

„Pak jsou tady ženy, které pobírají invalidní nebo starobní důchod, a tam se částky liší. Ženy u nás zaplatí 2020 korun za ubytování. Málokterá z našich klientek ale umí hospodařit s penězi. Většina z nich jsou kuřačky a někdy jsou tu i ženy závislé na alkoholu. Na živobytí jim pak nezůstane téměř nic,“ vysvětlila Maderová.

Podle ní sociální systém, tak jak je nastavený, klientům azylových domů a podobných zařízení pomáhá.

„Základní zabezpečení mají a v době, kdy pobírají dávky, jim je hrazeno zdravotní a sociální pojištění. Stejně tak, když pobírají dávky, mají potvrzení, že nemusejí platit u lékaře poplatky. Díky penězům od státu si mohou zajistit ubytování na ubytovnách či v azylových domech. Myslím si, že je to velká pomoc, jinak by zůstali na ulici bez prostředků,“ dodala koordinátorka.

PŘEČTĚTE SI DALŠÍ ZPRÁVY Z OLOMOUCKA

Moje OlomouckoSportKulturaPodnikáníČerná kronika