O tom, jak důležitou roli sehrávaly pohostinské podniky, svědčí i název nedalekého hřbitova, který se jmenoval podle hospody. Pochovávalo se na něm až do roku 1900. Na místě se také konaly dobytčí trhy.

Hostinec tedy sloužil jako formanská hospoda. Přesné datum jejího vzniku neznáme. Jisté je, že obchodníci s dobytkem se tam mohli napít po těžkém dni již v polovině sedmnáctého století.

A také měli kam složit hlavu. Jak asi zařízení vypadalo ještě dvě stě let před zřízením hygienické stanice?

„Očista odpovídala své době a byla veskrze primitivní. Odehrávala se většinou pomocí hliněných, později porcelánových mís, dřevěných a plechových škopků a různých nádob buď přímo v pokojích hostů, nebo na dvoře pod studní,“ líčí badatel Miloslav Čermák.

Popisuje také, jak podnik mohl vypadat, když prostí pocestní usnuli spravedlivým spánkem.

„Ulehli všude tam, kde pro ně bylo místo. V šenkovní místnosti na stolech, na lavicích, ve společných světnicích na zemi, na snopech slámy přikrytých nanejvýš čistou plachtou nebo na prostých dřevěných pryčnách. Přikrývali se kožichem, pláštěm nebo nějakou cestovní přikrývkou,“ dodal.

Název získala hospoda podle svého domovního znamení, jímž byl dřevěný zvon umístěný ve věžičce nad vchodem. V roce 1906 neušel notně zchátralý hostinec demolici.

Na jeho místě postavili na svou dobu moderní jednopatrovou budovu se sálem v prvním patře. Původní zvon byl na průčelí domu opět slavnostně zavěšen.

To už se ale nacházíme v době, kdy se místo stalo oblíbeným místem pro olomoucké výletníky. Jednalo se o svého druhu zábavní centrum. Volné prostranství bylo ideálním místem pro kočovné artisty, zvěřince a kolotoče.

Největším hitem byl ovšem samozřejmě cirkus. A také putovní kinematograf s mohutným stanem pro tisíc diváků. V hospůdce bylo samozřejmě jaksepatří živo. Hospodský hlahol se střídal s lomozem tanečních zábav.

Pak potkala vyhledávanou plochu u okolí Dřevěného zvonu situace, kterou tak dobře známe i z dnešních dnů – výstavba nových domů, která začala už v roce 1911.

Trhy a zábavy se tak pozvolna stávaly vzpomínkou. Do hospody ke zvonu se však chodilo dál, svého času prý i za lehkými děvami.

Ani druhá světová válka hospodu nezničila. Krátce po ní ale padla do rukou národního podniku Sigma – Pumpy a její osud byl zpečetěn. Po důkladné přestavbě obsadilo načas budovu generální ředitelství. Hygienická stanice v budově sídlí už dlouhých šestapadesát let.

VÍCE: SERIÁL O HISTORII OLOMOUCKÝCH HOSPOD A KAVÁREN